Reinstalace historických interiérů II. prohlídkové trasy zámku Český Krumlov

V interiérech hradů a zámků docházelo během staletí k proměnám interiérového vybavení. Vršily se v nich předměty užitého umění, dekorativní a umělecké artefakty i osobní věci vzpomínkové hodnoty. Pro 16. století a dobu starší se nedochoval téměř žádný mobiliář. Situace se zlepšuje směrem do mladší doby, pro 17. a 18. století, a nejlepší předpoklady pro reinstalaci zámeckých interiérů

jsou pro 19. století. Pro tuto dobu se dochovala řada archivních pramenů, ke kterým náleží například inventární soupisy, pozůstalostní a dědické smlouvy, prodejní smlouvy, knihy účtů, které pomáhají zmapovat dobové interiérové vybavení zámeckých pokojů. Tyto prameny písemné povahy obohacuje pro 19. století řada ikonografického materiálu. Stylově "čisté" interiéry jsou známy z obrazových dokladů pouze pro období empíru a biedermaieru a pro dobu historického romantismu třetí čtvrtiny 19. století. Vedle kulturně historické ceny mají v tomto případě mimořádný dokumentární význam profesionální akvarelové záznamy interiérů z dvacátých až čtyřicátých let 19. století (R. a F. Altové, F. Heinrich, J. Ronzmayer, L. Piepenhagenová) i kvalitní amatérské práce. Podle dobové módy se malbě věnovaly šlechtické dívky, které tužkovou kresbou a malbou znázorňovaly šlechtické interiéry. Tento pozoruhodný ikonografický

materiál podává množství jedinečných informací o způsobech prezentace interiérových prvků, o rozmístění nábytku, obrazů, miniatur, o uplatnění textilních dekorací, o aranžování květin. Od druhé poloviny 19. století převzala dokumentární funkci při znázorňování zámeckých interiérů fotografie, která umožňuje vizuální zhodnocení té části interiérového vybavení, které bylo v úhlu fotografického záběru. Fotografie dokládají zcela zaplněné historizující šlechtické interiéry, vybavené podle vkusu majitele hodnotnými uměleckými sbírkami i předměty osobní (sentimentální) hodnoty.

Při přípravě reinstalace zámeckého interiéru je hlavním úkolem shromáždit všechny dostupné materiály písemného a ikonografického charakteru a po jejich vzájemné komparaci vyhledat, pokud existují, původní artefakty uložené v zámeckých depozitářích. K nárokům na památkovou instalaci patří autentičnost,

pokud jsou k dispozici již zmíněné původní podklady, fotografie, obrazové nebo akvarelové záznamy a archivní materiály. Reinstalace zámeckých interiérů je možná pouze v případě, kdy lze pracovat s původním vybavením objektu, které je z větší části neporušené a neomezené ztrátami či zničením původního mobiliáře. Instalace, při níž chybí potřebná část původního mobiliáře, je vybudována na základě historické vazby mobiliáře ke konkrétním rodům, jimž daný objekt patřil. Zásadní pomůckou v tomto případě je rovněž archivní a ikonografický materiál. Není-li možno uplatnit předchozí postupy, protože se původní mobiliář vůbec nedochoval, nabízí se způsob historické rekonstrukce zámeckých interiérů dostupnými předměty, které nepatřily k původním zámeckým fondům. V tomto případě je však na danou skutečnost nutno upozornit například v průvodcovském výkladu. Bez zasazení do původního prostředí mizí identifikační a historická vazba předmětu a zbývá jen předmět jako samostatný exponát vymezené hodnoty.

V případě reinstalace interiérů II. prohlídkové trasy zámku Český Krumlov bylo možné pracovat s téměř kompletně dochovaným mobiliárním fondem, identifikovaným podle řady inventárních soupisů z 19. století, zachovaných pro léta 1838, 1844, 1858, 1866, 1879, 1886. Díky poznatkům vytěženým z archivního materiálu byla získána konkrétní představa o podobě a funkčním využití soukromého knížecího apartmá na zámku v Českém Krumlově v 19. století. Pro

interiérovou instalaci devíti pokojů Schwarzenberského apartmá bylo zvoleno období druhé poloviny 19. století, kdy tyto prostory obývali při svých pobytech na zámku kníže Jan Adolf II. ze Schwarzenberku (1799-1888) a jeho manželka Marie Eleonora ze Schwarzenberku, rozená princezna z Liechteinsteinu (1812-1873). Při interiérovém řešení apartmá se plně projevil historismus s výraznou stylovou rozmanitostí. Interiéry mají druhorokokový charakter s typickou asymetrií zahuštěné nábytkové skladby a s přemírou bytových doplňků. Objevují se i prvky novogotiky a novorenesance. Dobovou atmosféru pokojů dokresluje množství barevných závěsů, podlahových koberců i cenných souborů tapisérií. Stěny jsou

pokryty pestrými kompozicemi obrazů, zrcadel, etažérů s evropským i orientálním porcelánem. Prostory, které poprvé v historii poskytly svým obyvatelům úplné soukromí, doplňuje množství drobnějších předmětů osobního charakteru, psací náčiní, kolekce dýmek, rodinné fotografie, košík na šicí potřeby. V současnosti je nově reinstalováno devět místností bývalého soukromého apartmá knížete Jana Adolfa II. a kněžny

Eleonory ze Schwarzenberku. Soustava pokojů zahrnuje přijímací pokoj, salón s portrétem kněžny, kuřácký salón, příruční knihovnu knížete, malou jídelnu, salón kněžny, její kabinet a ložnici s toaletní místností.

Vzhledem k rozsáhlým mobiliářovým fondům původního interiérového vybavení zámku Český Krumlov, které jsou dosud uloženy v zámeckých depozitářích, a vzhledem k předpokládanému dalšímu zpracování archivních pramenů je možné v budoucnu předpokládat celkové rozšíření expozice o další autenticky zařízené interiérové prostory.

Další informace :
Apartmá kněžny Eleonory ze Schwarzenberku

(mh)