Don Julius D'Austria a jeho osud

Konec 16. století byl na českokrumlovském zámku spjat především s vládou posledního Rožmberka Petra Voka. Jelikož se ze svého manželství s Kateřinou z Ludanic nedočkal žádného potomka a protože zadlužení aristokratického rodu nebylo zanedbatelné a tlaky věřitelů sílily, byl Petr Vok nucen řešit zásadním způsobem především majetkové záležitosti svého rodu. Petr Vok sice nesl myšlenku na odstoupení rodové rezidence těžce, ale nakonec 26. října 1601 přistoupil ke schválení definitivní smlouvy o prodeji českokrumlovského panství Rudolfu II.

Poslední Rožmberk opustil českokrumlovskou rezidenci, která byla po tři století sídlem Rožmberků, před velikonocemi 3. dubna 1602 ve vší skromnosti, nenápadnosti, bez bouřlivých oslav a loučení. Z českokrumlovského zámku, rezidenčního sídla mocného šlechtického rodu, se rázem stalo téměř bezvýznamné komorní panství. V roce 1605 začala nová etapa v dějinách zámku, protože ten se stal novým sídlem levobočka císaře Rudolfa II. Dona Julia d\'Austria.

Celým jménem se jmenoval don Julius Caesar d\'Austria. Narodil se zřejmě v roce 1584 nebo 1586 jako nejstarší levoboček císaře Rudolfa II. A jeho dlouholeté milenky a družky Kateřiny Stradové. Císař Rudolf měl s Kateřinou de Strada celkem asi 6 dětí. Do svého prvorozeného syna Julia zpočátku vkládal velké naděje a dbal o to, aby se mu dostalo dobrého vychování a vzdělání. U dvora se mu snažil zajistit důstojné postavení. Jako rezidenční sídlo mu vybral právě Český Krumlov. V roce 1605 poprvé přijel don Julius z Vídně do Českého Krumlova. V létě 1606 jej Rudolf II. poslal do kartuziánského kláštera v Gamingu v Horním Rakousku. Na podzim 1606 don Julius Gaming opustil a vrátil se zpět do Českého Krumlova. Zde žil až do své smrti 25. června 1609.

Zřejmě v roce 1607 se don Julius d\'Austria více sblížil s Marktétou Pichlerovou, dcerou českokrumlovského lazebníka Zikmunda Pichlera a Lucie Pichlerové, se kterou žil se svolením jejích rodičů. Po čase se ovšem na dívku rozhněval, zbil ji, pobodal nožem a protože ji považoval za mrtvou, vyhodil ji zámeckým oknem ze skály. Tuto událost popsal také rožmberský kronikář Václav Březan : "Byla od něho hrozně zkatována a zpíchána, že celého oudu na těle jejím nebylo a zrasovanú tak z okna zámku vyhodil za umrlú na skálu. Nepřišla hodina její, aby se zabila, neb upadla na smetí a svezla se po nich dolů. Když se vyhojila, před ním se skrývala, on matce pokoje nedal, až ji dostavila".

Když se Markéta uzdravila, požádal don Julius lazebníka Pichlera, aby mu dívku vydal. Ten však odmítl, neboť měl o svou dceru strach. Proto nechal don Julius Markétina otce uvěznit a dokonce vyhrožoval jeho oběšením. Po pěti týdnech věznění otce svolila Markétina matka k návštěvě a v masopustní neděli ji odvedla na zámek. Následujícího dne, o masopustním pondělí 18. února 1608, don Julius v záchvatu nepříčetnosti bestiálně Markétu zavraždil a její mrtvolu zohavil. Rovněž tuto tragickou událost zachytil Václav Březan: "18. Februarii, v pondělí masopustním, Julius, ten ukrutný tyran a černokutílek, pobočný syn císařský, na zámku v Krumlově ďábelský, hrozný, nešlechetný masopust držel se svou souložnicí, dcerou lazebníkovou, rozvrátiv jí hlavu a posekav hanebně, že po kusích do truhly ji klásti museli".

Tímto hrůzným činem, který vyvolal pobouření v evropských aristokratických kruzích, padly veškeré ohledy na císařskou rodinu. Také jeho otec neměl se synem žádného slitování a dal příkaz k jeho doživotnímu věznění na českokrumlovském zámku. Po vraždě se Juliova duševní choroba - schizofrenie, stále více prohlubovala. Přestal se holit, mýt, odmítal jídlo, rozbíjel předměty kolem sebe a vyhazoval je z oken. Nevycházel ze zámku, dokonce ani ze svých pokojů. Nepřevlékal se a prádlo na sobě rozřezával a trhal. Na sklonku života žil don Julius ve špíně a nepořádku. Spal jen v kobercích a hadrech, do kterých se zabalil, když mu byla zima. Peřiny roztrhal a zařízení pokoje zcela zdemoloval. Služebnictvo se ho bálo a štítilo a do jeho místnosti se nikdo neodvážil vejít, protože se z ní po zámku šířil silný zápach.

Jeho stav se zhoršil 22. června 1609, kdy se roznemohl a těžce dýchal. Nedlouho na to, 25. června 1609, don Julius d\'Austria zemřel. Za příčinu smrti označili udušení po provalení vředu do krku. Juliovu smrt zaznamenal také Václav Březan, který v Juliově životě na českokrumlovském zámku viděl potupu bývalé rožmberské rezidence, neboť napsal: "25. junii, v noci na pátek, Julius, ten pankart, levobočník a tyran na Krumlově, vězněn jsa na zámku pod Pelikánovými pokoji, byv na záchodě dlouho, padna, duši pustil. Rarášek ho udávil!"

Velmi záhy přichází instrukce z České kanceláře k pohřbu císařova levobočka, který byl pochován v českokrumlovském minoritském klášteře. Dodnes nebylo přesné místo hrobu nalezeno. Hrob byl pouze přizděn ke zdi. Jak je patrné z instrukce, byl hrobem pouze prozatimním, později měly být ostatky převezeny jinam a definitivně pohřbeny na místě důstojném císařova syna, ale po smrti Rudolfa II. Se stal zřejmě hrobem definitivním.

Další informace:
Pověsti a legendy o zámku Český Krumlov
Pověsti a legendy města Český Krumlov
Pověsti a legendy regionu Český Krumlov

(mj)