Z historie českokrumlovské zámecké věže

V nedávné době se českokrumlovská zámecká věž dostala do středu zájmu širší veřejnosti. Dne 22. srpna 1991 byla po téměř dvou stech letech otevřena věžní makovice, která vydala dobová svědectví. Objevená plechová schránka obsahovala pergamenový list s textem z roku 1690 a s přípisem z roku 1794, 10 kusů třígrejcarových stříbrných mincí eggenberské ražby z českokrumlovské mincovny (4 kusy z roku 1677, 6 kusů z roku 1685), zlomky tří různých pečetí z přírodního vosku, několik relikvií z bývalých českokrumlovských klášterů (jezuité, minorité, klarisky) a kus červeného korálu. Každá z nalezených památek má svou historickou dokumentární hodnotu, nejvýmluvnější je ovšem obsáhlý text z roku 1690 na pergamenu o rozměrech 40,5 x 34 cm. Obsah listu - napsaného zdlouhavou obřadnou úřední němčinou konce 17. století - lze stručně vyjádřit takto : Dne 13. září 1690 byla na českokrumlovskou zámeckou věž posazena nová pozlacená makovice. V oné době vládl císař Leopold I. a českokrumlovské panství spravoval kníže Jan Kristián I. z Eggenberku, jehož manželkou byla Marie Arnoštka z Eggenberku, rozená ze Schwarzenberku. Pro zdůraznění významu rodů obou manželů se připomínají jejich slavní předkové s výčty významných a důležitých činů - Ruprecht z Eggenberku (prastrýc Jana Kristiána), Jan Oldřich z Eggenberku (děd Jana Kristiána), Jan Antonín I. z Eggenberku (otec Jana Kristiána), Adolf ze Schwarzenberku (praděd Marie Arnoštky), Jan Adolf II. ze Schwarzenberku (otec Marie Arnoštky). Latinsky psaný závěr uvádí, že v roce 1690 spravovali českokrumlovskou jezuitskou kolej (Horní č. p. 154) páter rektor Jan Eitner, minoritský klášter páter kvardián Antonín Capitan a klášter klarisek abatyše Zuzana Mědníková. Zcela na konci se připomíná, že v oné době francouzský král Ludvík XIV. vojensky napadl Itálii a jih Evropy dlouhodobě ohrožovali Turci.

Po uplynutí doby nezbytně nutné k důkladné opravě zámecké věže, až zmizí mozaika lešení, budeme snad moci při pohledu na českokrumlovskou dominantu oprávněně citovat slova Václava Březana ze závěru životopisu Viléma z Rožmberka: "Item na zámku tudíž velmi ozdobný Hrádek a věž při tom okrouhlá, krásná a spanilá, jíž rovné tím způsobem a položením v Čechách nenachází se."

V roce 1592, když Vilém z Rožmberka zemřel, byla tato věž novostavbou. S největší pravděpodobností nahradila starou věž, jejíž přibližnou podobu zachycuje známá kopie nedochovaného renesančního obrazu Dělení růží. Přestavba zámecké věže a přilehlého Hrádku v 70. a 80. letech 16. století organicky zapadala do rozsáhlých stavebních úprav, kterými prošla českokrumlovská rožmberská rezidence za vlády Viléma z Rožmberka. Ve druhé polovině 70. let 16. století dostalo zcela novou tvář hlavní nádvoří dolního hradu (dnešní II. nádvoří zámku) přístavbou budovy zvané buchhalterie (Zámek č. p. 59 - Nové purkrabství) a hospodářsko-správního centra (dnešní severní a východní křídlo). Starý Hrádek a věž zřejmě architektonicky neladily s těmito novými objekty, a proto musely zcela změnit svůj vzhled. Kromě ne právě nejspolehlivějšího ikonografického dokladu (obraz Dělení růží) nemáme žádný jiný dokument, který by potvrzoval existenci staré věže u Hrádku. Naproti tomu o "malém Hrádku" se zmiňuje inventář pozůstalosti po Petrovi V. z Rožmberka z roku 1545. Tehdy nešlo o obytný objekt, ale o skladiště, na jehož půdě bylo uloženo 731 džberů žita (asi 500 hl) a ve vnitřních prostorách zbraně (226 sudlic, 328 hákovnic, 16 ručnic, různé kuše aj.). Českokrumlovský zámecký inventář z roku 1581 nás informuje o změně sortimentu tam ukládaných předmětů, když pod nápisem "na malým hrádku v světničce a v komorách Matouše šafáře" čteme dlouhý seznam nejrůznějších potřeb pro řemeslníky udržující zámek i celé přilehlé rozsáhlé hospodářství.

Stavba nové zámecké věže, kterou řídil Baldassare Maggi z Arogna, musela začít na konci 70. let 16. století, poněvadž v roce 1580 se na věži dělaly již krovy. Přímým svědectvím o tom je list Jetřicha Slatinského ze Slatinky Vilémovi z Rožmberka ze dne 16. dubna 1580, ve kterém mimo jiné píše : " ...s mistrem Mertlem tesařem při přítomnosti Mistra Balcara z strany krovu, kterej jest k udělání na věži krumlovského zámku, projednal sem ... I dal jest mi tejž tesař to za odpověď, že sobě dobře tuší, že jej podle projednání udělati a k tomu se pilně přičiniti chce. Sice ještě malej zpočátek toho díla kromě dříví ztesáno jest ... Mistr Balcar chce k témuž tesaři dohlídati, aby to pěkně zformoval a ten krov jakž náleží smistroval." Z tohoto listu Slatinského patrně vycházel Václav Březan, když do Vilémova životopis poznamenal k roku 1580 : " Toho roku krov na věži nové okrouhlé krumlovské na Hrádku podle projednání Jetřicha Slatinskýho od mistra Merkle, tesaře, krásně udělán a postaven." Víme-li, že v roce 1580 byla dokončena hrubá stavba nové zámecké věže, poněkud nás zaskočí Březanovo konstatování, že v roce 1589 : "Krumlovská stará věže na Hrádku bořena. Bořiti se začala věže na Hrádku krumlovským." Lze si to vysvětlit pouze tak, že snad byly odstraňovány zbytky původní staré věže, čímž máme potvrzenou její bývalou existenci. Poněvadž omezený prostor, na němž stojí nová věž, neposkytoval dost místa pro dvě věže vedle sebe, dojdeme logicky k závěru, že nová věž ve své dolní části musela stát na upravených a zpevněných základech věže původní, jejíž nevyhovující a rušivé pozůstatky zmizely v uváděném roce 1589.

V roce 1590 se přikročilo k závěrečným úpravám věže : "Toho roku měsíce srpna od Bartoloměje Jelínka, maléře, malována věže okrouhlá nová na Hrádku Krumlově, počna od svrchu pod makovicí, jenž také toho roku 28. julii postavena, i na zdi." (Bartoloměj Beránek - Jelínek).

Výsledky práce stavitele Baldassara Maggi z Arogna, tesaře Merkla (nebo Mertla) a malíře Bartoloměje Jelínka můžeme spatřit na části portrétního obrazu Jana z Pernštejna z roku 1591.

Celkový vzhled vznosné věže odpovídá tomu, co dnes můžeme spatři na vlastní oči. Některé prvky vnější výzdoby časem zanikly (figurální malby) nebo byly nahrazeny jinými (střešní krytina).

V lucerně zámecké věže spočívají již čtyři sta let dva bezprostřední svědkové závěrečných prací na věži, hodinové cimbály. Větší cimbál, odbíjející celé hodiny, ulil v roce 1590 pražský zvonař Brikcí z Cimperka. Má průměr 110 cm, na horní části reliéfní pás s opakujícím se motivem muže s basou a s různými zvířaty, a na plášti čtyři nápisy:

(čtyři řádky, majuskule)
TEMPORA PRECIPIANT NIHILQ EST FVGATIVS HORIS / VTERE TEMPORIB, TEMPORA DONEC HABES/CVR TIBI SPEM VITE LONGOS PRODUCIS IN ANNOS / VT MOMENTV HORAE, SIC TVA VITA FVGIT.

(šest řádků, majuskule)
ILLVSTRISSIM PRINCEPS DOMINVS DNS GVILHELMVS / VRSINVS TE ROSENPERGK SVPREME DOMVS / ROSENBERGICAE GVBERNATOR AVREI VELLE / RIS EQVES SACRAE CAESA MAIES A COSILIIS / INTIMIS CONSILIARIVS SVPREMVS REGNI BO / HEMIE PVRGRAVIVS FIERI FECIT ANNO 1590.

Uprostřed nápisu je rožmberský znak.

(tři řádky, minuskule)
slowutny Brykcy zwonarz z czynpergku / Miesstienin na nowem miestie Praz / skem tento cymbal udielal leta 1590.

(dva řádky, minuskule)
Bdiete a modlete se neb ne / wite den ani hodiny.

Menší cimbál, odbíjející čtvrti hodiny, ulil v roce 1591 prachatický konvář a zvonař Jakub Wolfart. Má průměr 90 cm, na horní části reliéfní pás s biblickými motivy, na dolním okraji reliéfní pás s rostlinnými motivy, na plášti reliéfy evangelisty Jana a evangelisty Matouše, a dva nápisy:

(čtyři řádky, majuskule)
GVLIELMVS . VRSINVS . GVBERNATOR . DOMVS ./ ROSENBERGICAE . EQVES . AVREI . VELLERIS . CAES ./ SACRAE . REGIAEQVE . MAIESTATI . A . CONSILIIS ./ INTIMIS . SVPREMVS . REGNI . BOHEMIAE . BVRGGRAVIVS .

(tři řádky, minuskule)
Ge lit odemne Gakuba Wolfarta Konwarze ./ W mnestie prachaticych leta panie / .1.5.9.1.

Několik dochovaných inventářů českokrumlovského zámeckého mobiliáře ze 17. století nám přiblíží vnitřní uspořádání věže i Hrádku. Soupisy z let 1607, 1614 a 1649 jsou zcela shodné. Do Hrádku vedly jedny hlavní dveře, v jeho dolní části bylo 8 oken, ve střední části 16 oken a v podkroví (sýpce) 12 vikýřů. Ze střední části Hrádku vedly spojovací dveře do vedlejší budovy (buchhalterie, dnes zámecké knihovny) a dveře do zámecké věže. V prostorách věže bylo pět zvonů, hodinový stroj, dva hodinové cimbály a jedna světnička se třemi okny, ve které byl malý zvon, kterým se svolávali obyvatelé zámku k jídlu. K roku 1649 se výslovně uvádí, že hodinový stroj byl nový.

Inventář z roku 1664 je podrobnější a pro nás cenný také tím, že věž popisuje jako "zelenou kulatou zámeckou věž". Vstupní dveře z Hrádku do věže byly opatřeny zámkem a hákem, hned za nimi vpravo byly další dveře (s hákem, řetězem a zámkem). Třetí dveře (s hákem a řetězem) vedly do tzv. dolního vězení a za nimi byly čtvrté dveře (s hákem a řetězem). Z dolního vězení bylo možné spustit provinilce pomocí silného provazu do "díry" - nejspodnějšího temného žaláře. Ve vyšším patře věže bylo tzv. horní vězení s jedněmi dveřmi (s hákem a řetězem). Ještě výše byl přístup k zvonům (jedny dveře) a nejvýše k hodinovému stroji (jedny dveře), se kterým souvisely dva cimbály.

Konkrétní informace o zeleném nátěru zámecké věže v roce 1664 je velice zajímavá a přivádí nás na myšlenku, že původní základní barevné ladění nové zámecké věže z konce 16. století bylo zelené. Tohoto barevného odstínu se potom přidrželi dělníci při generální opravě věže v roce 1690.

Účetní doklady nás dále informují o tom, že v roce 1659 zhotovil Jan Delart, hodinář z Mirovic, nový hodinový stroj pro zámeckou věž, bijící čtvrti a celé hodiny. Knížecí eggenberský malíř Zachariáš Voják (Milles) namaloval pro nové hodiny čtyři nové ciferníky.

Dne 10. května 1662 v 17 hodin uhodil při bouři do zámecké věže blesk a zřejmě dosti poškodil její horní část, poněvadž na opravenou část věže musel již zmíněný Zachariáš Voják namalovat nové hodinové ciferníky.

V roce 1690 byla zámecká věž celkově důkladně opravena. Hlavní pozornost byla tehdy věnována části věže od ochozu nahoru, poněvadž nejvíce trpěla povětrnostními vlivy. Nejprve postavili tesaři kolem celé horní části věže lešení, odstranili šindelovou krytinu ze střech a stříšek (potom byla nahrazena měděnými plechy), prohlédli všechny dřevěné části věžní konstrukce a poškozené sloupy, klíny, nosníky, trámy apod. nahradili novými. Tesaři také zhotovili zvláštní lešení pro malíře, který natíral celou věž, a pro klempíře, pracující na nejvyšších částech věže. Tesařské práce řídil zámecký tesař Vít Roch, se kterým pracovalo šest tovaryšů a dva učni.

Mědikovci strhli staré měděné plechy a novým měděným plechem, dovezeným z Jindřichova Hradce, pokryli všechny otevřené horní části věže, střechy, stříšky a věžičky, zhotovili novou hlavní makovici a nový praporec s vytepanými znaky - eggenberským a schwarzenberským. Celkem se spotřebovala téměř jedna tuna měděného plechu. Hlavním mistrem při mědikoveckých pracích byl českokrumlovský měšťan Jan Steckel a pomáhali mu tři dělníci.

Malířské práce byly svěřeny malíři Melicharovi Hoffengutovi z českokrumlovského předměstí Plešivec. Ten nejprve pozlatil novou makovici a do ní byl potom vložen onen nalezený záznam na pergamenu. Dále pozlatil nový hlavní praporec a vytepané znaky (eggenberský a schwarzenberský) natřel příslušnými barvami, pozlatil čtyři malé praporce a čtyři malé makovice na postranních věžičkách u lucerny a opravil a pozlatil čtyři ciferníky věžních hodin. Deset týdnů potom natíral zelenou barvou celou vnější plochu věže. Nátěr provedl dvojí a pomáhalo mu při tom pět osob.

Další stručné záznamy o osudu věže uvádějí, že v roce 1754 opravoval malíř Josef Putz věžní hodinové ciferníky a téhož roku byly rozpadlé schody v části od zvonů k ochozu nahrazeny novými, kamennými.

V roce 1760 byl na věži zřízen byt pro věžného, který se dochoval až do dnešní doby.

Další poškození věže povětrnostními vlivy máme zaznamenáno v roce 1763, kdy 20. července vichřice strhla část měděných plechů. Ještě před tím, než byly připevněny nové plechy, byly opraveny odkryté krovy.

V roce 1786 se stala zámecká věž předmětem sporu mezi schwarzenberskými úředníky. Výběrčí daní z východočeského schwarzenberského panství Vlčice Jan Hübner, který tehdy pobýval služebně na dvoře Koroseky, obvinil správu panství Český Krumlov, že řádně neopravila poškozenou střechu zámecké věže. Ve svém obvinění uváděl, že pět velkých měděných plechů, které strhl vítr, nebylo dostatečně nahrazeno. Podle jeho udání byla řádně doplněna jen tři poškozená místa a dvě byla jen nedostatečně přikryta prkny a tenkým plechem. Správa českokrumlovského panství toto obvinění vyvrátila a prokázala, že stříška nad ochozem pod hodinami, poškozená v roce 1785, byla řádně opravena. Ke spisům jsou přiloženy dvě kresby zámecké věže.

V roce 1794 se zlomila nosná tyč hlavního praporce nad velkou makovicí a musela být vyměněna. Při té příležitosti byla makovice otevřena, prohlédnuty památky z roku 1690 a připojen stručný záznam o poškození praporce a jeho opravě. Vše bylo uloženo v pocínované schránce zpět.

Dne 29.května 1796 ve 22 hodin uhodil do věže blesk. V bytě věžného částečně roztavil olovo v okenních tabulkách a na několika místech byly stopy síry. Věž tehdy zůstala bez úhony, ale dva kominíci celý následující den a noc hlídali, zda v prostoru věže není nějaké skryté ohnisko požáru.

V roce 1864 opravovali klempíři plechové obložení horní části věže v lucerně a na stříškách.

Letopočet 1880, vyznačený na fasádě věže, naznačuje, že v tomto roce byla asi opravována omítka. Písemné doklady o opravě v této souvislosti chybějí.

Poslední velkou opravu prodělala věž v roce 1947. Kolaudační zápis z 29. listopadu 1947 konstatuje, že byly dokončeny tyto práce:

1. Oprava měděné krytiny věže.
2. Oprava všech vnějších omítek a říms a jiných architektonických prvků.
3. Oprava dekorativních keramických hlav pod ochozem a v horní části věže s dodáním a osazením šesti nových kusů hlav z pálené hlíny, tvarovaných podle hlav původních.
4. Oprava zdiva a omítek čtyř zděných střešních vikýřů v horní části věže.
5. Oprava kleneb a omítek v ochozu. 6. Očištění a oprava krycích kamenných desek parapetu ochozu.
6. Oprava cihlové dlažby v ochozu. 8. Oprava a nátěr okenic ve zvonici.
7. Oprava a nátěr všech ostatních oken ve věži.
8. Přeložení elektrického vedení z vnějšku dovnitř.
9. Oprava čtyř ciferníků věžních hodin s číselníkem v omítce, pozlacení hodinových ručiček.
10. Oprava a doplnění prejzové střechy a taškových střech.
11. Posunutí dvou okenních otvorů na jižní straně přilehlé stavby věže o 60 cm a doplnění přerušené hlavní římsy.
12. Oprava vnějších omítek na budově pod věží.
13. Oprava komínového tělesa na této budově.
14. Oprava prejzové krytiny římsy.
15. Oprava a nátěry všech oken v budově pod věží.
16. Zabezpečení skály pod věží, vysekání křovin, oprava trhlin.

Pokrývačské práce prováděl S. Šrámek z Velešína, klempířské práce S. Prais z Českého Krumlova a Antonín Bednář ze Zlaté Koruny a malířské práce Václav Fošum z Českého Krumlova, hodinové ručičky pozlatil František Hoch z Českých Budějovic a Josef Štěpánek z Českých Budějovic zhotovil osm nových keramických hlav podle starých vzorů.

Při opravě se zřejmě počítalo také s opravami zbytků maleb, poněvadž v srpnu 1947 požádala schwarzenberská vrchní stavební správa v Českých Budějovicích akademického malíře Rudolfa Adámka z Prahy, aby převzal práce spojené s restaurováním zbytků maleb na zámecké věži v Českém Krumlově. Malíř Adámek však odpověděl, že je příliš zaneprázdněn velkou zakázkou v Prachaticích a nemůže se této práce ujmout, ale že by tak mohl učinit v následujícím roce, 1948. V onom dalším roce ale již nastaly jiné doby a řešily se jiné problémy.

Poněkud nejasná je pro nás dnes ikonografická výzdoba zámecké věže. Nejstarší obraz (1591), zachycující stav věže těsně po jejím celkovém dohotovení, jasně ukazuje, že na velkých plochách mezi vysokými okny zvonice byly namalovány postavy. Figurální výzdoba byla i na Hrádku. Prameny ze 17. století se o ozdobných malbách na věži nebo na Hrádku vůbec nezmiňují. Víme pouze tolik, že v roce 1664 byla zámecká věž označena jako "zelená kulatá věž" a že ji v roce 1690 důkladně natřeli zelenou barvou. Ze starých účetních materiálů nevyplývá, zda při natírání věže byly plochy ozdobené malbami ponechány v původním stavu, nebo zda byla natřena celá věž. Druhá varianta je pravděpodobnější. K problému "zelené věže" ve druhé polovině 17. století snad již jen doplňme, že původní zeleně odstíněný základní nátěr celé věže, místy překrytý figurálními malbami a jinými ozdobami (což je patrné na obrazu z roku 1590), mohl dát věži toto označení. Lze totiž předpokládat, že na počátku 60. let 17. století byla na věži ještě omítka z roku 1590, poněvadž císařská éra českokrumlovského hradu (1602 - 1622) a doba prvních dvou Eggenberků nebyla doprovázena žádnými významnějšími stavebními úpravami.

Z 18. století máme zachované dvě kresby zámecké věže - přílohy ke zmíněné Hübnerově aféře z roku 1786. Na větším akvarelu, který zachycuje celou věž se všemi detaily, je plášť věže odstíněn do šeda, bez náznaků maleb. Menší, částečně kolorovaná kresba zobrazuje jen horní část věže.

Počátek 19. století nám zanechal čtyři kresby zámecké věže se všemi detaily, na nichž jsou vidět obrysy namalovaných postav. Tři různé pohledy na věž namaloval v letech 1816, 1819 a 1824 Ferdinand Runk, knížecí schwarzenberský malíř, známý tím, že přesně zachycoval viděnou skutečnost. Z této doby pochází také amatérský, ale pěkný obraz od Terezie Lobkovicové.

Lze tedy předpokládat, že na počátku 19. století byly na zámecké věži ještě viditelné zbytky původních figurálních maleb, které snad chtěl nechat tehdejší majitel zámku ve 40. letech 19. století restaurovat. Pro tuto teorii by svědčily dva akvarely schwarzenberského geometra a malíře Karla Zenkera z let 1843 a 1844. Jsou považovány za návrhy, jak by měla zámecká věž vypadat po důkladné opravě, která by jí vrátila původní podobu. To, že přelom 18. a 19. století mohl spatřit obrysy namalovaných postav, si lze vysvětlit tak, že neobnovované nátěry zámecké věže ze 17. století smyly deště a časté bouře a pod nimi se objevily původní malby.

Zajímavé jsou také osudy věžních zvonů. Všechny zámecké inventáře ze 17. století (1607, 1614, 1649, 1664) uvádějí, že tam bylo pět zvonů - dva velké, jeden prostřední a dva malé. Dnes tam visí čtyři zvony, z nichž tři pamatují starou zámeckou věž a podobu českokrumlovského hradu z 15. století. Největší zvon pochází z roku 1406, má dolní průměr 147 cm a podle odhadu váží asi 1 800 kg. Na jeho čepci je nápis majuskulí ve třech řádcích:

ANNO . MO . CCCCO . SEXTO . MENSE . MAY . COMPARATA . EST . HEC . CAMPANA . PER . NOBILEM . DO ./ MINUM . HENRICUM . DE . ROSENBERCH . FILIU . ULRICI . AD . HONOREM . OMNIPOTENTIS . DEI . ET . GENETR ./ ICIS . EIUS . INTEMERATAE . QUE . INTITULATUR . MARIA . REGINA . CELI . LETARE . ALLELUJA . ZDARZ . BOZE .

Na krku zvonu jsou čtyři gotické štítky s pětilistou růží. Zvon nechal ulít Jindřich III. z Rožmberka (+1412) v roce 1406 a lze předpokládat, že visel v staré zámecké věži, odkud byl přenesen do nové věže.

Ze stejného roku pochází také zvon, který snad byl ve starých inventářích označován za prostřední. Jeho dolní průměr je 87 cm a odhadovaná váha je 410 kg. Na jeho čepci je nápis majuskulí ve dvou řádcích :

ANNO . DNI . MO CCCCO SEXTO . HEC . CAMPANA . EUSA . EST . AD HONOREM . DEI . ET . S . MARI + / E . MAGDALENE .

Historie tohoto zvonu byla zřejmě shodná s historií největšího zvonu ze stejného roku.

Jedním ze dvou zvonů, označovaných v inventáři za malé, byl s velkou pravděpodobností zvon z roku 1460 s dolním průměrem 56,5 cm a odhadovanou váhou 100 kg. Tento zvon má na čepci jednořádkový nápis minuskulí :

anno . omini . m . cccc . 1x . o rex . glorie . veni . cum . pace .

Na krku zvonu je reliéf sv. Václava a reliéf ukřižovaného Krista se dvěma postavami pod křížem.

Druhý ze dvou původních velkých zvonů , v jednom inventáři nazvaný "wetter glocke", někdy v polovině 17. století praskl. V roce 1671 byl v dílně pražského zvonaře a dělolijce Mikuláše Löwa přelit na příkaz Jana Kristiána z Eggenberku, který vydal přesné pokyny, jak má nový zvon vypadat. Původní zvon vážil 2 486 liber (1 278 kg) a přelitý zvon 2 925 liber (1 638 kg). Zvon má dolní průměr 136 cm, čepec a horní část krku zdobí široký reliéfní ornament s rostlinnými motivy, v němž je pás s jednořádkovým nápisem majuskulí:

MENSCH WAN ICH KLING . ACHTS NICHT GERING . IN STETER BVES LEBE OHN VERDRVS .

Na krku zvonu je reliéf evangelisty Jana a nad ním nápis majuskulí:

ET VERBVM CARO FACTUM EST ET HABITAVIT IN NOBIS .

Dále tam je eggenberský znak a nad ním majuskulní písmena:

I . C . H . Z . C . V . F . Z . E . (Johann Christian Herzog zu Crumau und Fürst zu Eggenberg).

Na věnci je jednořádkový nápis majuskulí:

GOS MICH NICOLAVS LÖW IN PRAG . ANNO 1671 .

Druhý ze dvou původních malých zvonů praskl a byl v roce 1744 přelit českobudějovickým zvonařem Jiřím Václavem Kohlerem. Starý zvon vážil 121,5 libry (65,2 kg) a přelitý zvon 133,5 libry (75 kg). Dolní průměr nového zvonu byl 44 cm. Na čepci zvonu byl jednořádkový nápis majuskulí:

G . W . K . GOS . MICH . I . B . 1744 .

a reliéfní ozdoby (vinné hrozny). Na krku zvonu byl reliéf ukřižovaného Krista a reliéf sv. Františka. Zvon byl v roce 1917 při rekvizici zvonů pro válečné účely sňat a zničen.

Další informace :
Zámek č. p. 59 - Zámecká věž

(ak)