Restaurování renesančních nástěnných maleb

V roce 1998 byly komplexně restaurovány nástěnné malby na průčelí Nového purkrabství na II. zámeckém nádvoří v Českém Krumlově. Budova Nového purkrabství byla postavena v roce 1578 v rámci rozsáhlé přestavby starého krumlovského hradu na renesanční palác (Renesanční přestavby zámku Český Krumlov). Rozsáhlé stavební a umělecké úpravy krumlovského hradu inicioval předposlední rožmberský vladař Vilém z Rožmberka a autorem projektu Nového purkrabství, v pramenech nazývaného Buchalteria, byl pravděpodobně italský architekt Baldassare Maggi z Arogna, který v tomto období působil jako hlavní rožmberský stavitel.

V průběhu staletí změnila budova purkrabství několikrát své využití a od r. 1931 je v jejích prostorách umístěn státní oblastní archiv a zámecká knihovna. Vnější architektonická podoba objektu nezaznamenala od doby svého vzniku zásadnější změnu. Je vybudován jako jednopatrové dvoukřídlé stavení v severovýchodní části II. zámeckého nádvoří. Objem a výraz budovy charakterizuje rozlehlé průčelí členěné v téměř pravidelném rytmu řadou okenních otvorů s profilovaným žulovým ostěním. Dominantním prvkem severního průčelí je mohutný kamenný portál s rožmberským znakem v klenáku, jímž se otevírá východní křídlo objektu do I. zámeckého nádvoří. Hmota budovy vrcholí strmou sedlovou střechou s řadou štíhlých, bohatě tvarovaných renesančních komínů.1)

Nástěnná malířská výzdoba byla provedena záhy po stavebním dokončení budovy. Plochy průčelí pokrývá malované kvádrování a patro odděluje iluzivní římsa s motivem zubořezu. Na římse spočívají iluzivní sloupy, prostřídané na východním křídle nikami s fiktivními sochami Statečnosti (Fortitudo), Mírnosti (Temperantia), Judity, Lukrécie a Vulkána. Hlavice sloupů nesou kladí s vysokým fabionem, na němž jsou umístěna oválná pole s alegorickými postavami, scénami z Ovidiových Metamorphos a starozákonními výjevy. Tyto figurální scény jsou doprovázeny bohatou spletí rolwerkových ornamentů a groteskních motivů. Malby jsou provedeny v šedavé chiaroscurové barevnosti, která sugeruje dojem honosného kamenného reliéfu, a tím výrazně umocňuje strohou monumentalitu architektury. Jako autor maleb je někdy v literatuře uváděn Gabriel de Blonde, který dlouhodobě působil ve službách Rožmberků. Toto tvrzení však není doloženo ani písemnými prameny ani komparací s jinými díly připisovanými Gabrielu de Blonde.

Malby na Novém purkrabství byly restaurovány v letech 1842 - 43 Františkem Flathem a jejich další opravu provedl v roce 1908 malíř Ludvík Kuba. Následujících několik desítek let byly na průčelí objektu prováděny pouze řemeslné opravy nejvíce poškozených partií a teprve v roce 1982 zde provedl tým restaurátorů pod vedením akademického malíře Prokopce restaurátorský průzkum.2) Ke komplexnímu restaurování došlo teprve v roce 1998.

Před restaurováním v roce 1998 se malby nacházely ve velmi špatném až havarijním stavu. Vedle defektů způsobených přirozeným stárnutím omítky i barevné vrstvy byly malby nejzávažněji narušeny vzlínající vlhkostí v přízemních partiích průčelí a dlouhodobým zatékáním v okolí dešťových svodů. V důsledku opakovaného pronikání nadměrného množství vlhkosti do omítek a následné intenzivní migrace a krystalizace solí, zamrzání a dalších souvisejících destruktivních procesů došlo v těchto partiích k rozsáhlému poškození a ztrátám původních omítek s malbami. Dále byla malířská výzdoba průčelí celoplošně znečištěna a na mnoha místech mechanicky poškozena při neukázněných stavebních opravách v minulosti, a také v souvislosti s intenzivním turistickým provozem na zámku. Vážným zdrojem poškození byly také nevhodné technologické postupy užité při restaurování v l. 1842 - 43 i 1908. K nevyhovujícímu stavu maleb přispěla v neposlední řadě také dlouhodobá absence preventivních restaurátorských zásahů. Velmi komplikovaným technologickým a zejména metodickým problémem byla vzájemná propojenost originálních renesančních maleb s rekonstrukcemi a retušemi z restaurací v l. 1842 - 43 a 1908.

Tento komplikovaný stav omítek i maleb bylo nutné vzít v úvahu při formulování závazné koncepce pro restaurování. Zvolená koncepce byla zaměřená na prezentaci originální renesanční malby ve spojení se všemi technologicky funkčními a výtvarně akceptovatelnými historickými doplňky. Metodicky se tato koncepce opírala zejména o pojem integrity, reflektující stav památky, při němž dochází k organickému spojení fyzikálních, historických a estetických proměn, k nimž došlo během existence díla, a které je nutné z hlediska současného stavu poznání chránit.3) V případě malířské výzdoby na II. nádvoří jde zejména o spojení původní malby s doplňky z let 1842 - 43 a 1908. Zcela destruované partie průčelí byly při uplatnění této koncepce řešeny technologicky a výtvarně adekvátními retušemi a rekonstrukcemi. Jednalo se o koncepci, preferující integritu památky, tj. její fyzikální, historickou a estetickou celistvost, před jednostranným upřednostněním její autentické renesanční složky. Důležitou roli při rozhodování o koncepci restaurování sehrála také snaha rehabilitovat původní iluzivně architektonickou funkci maleb, dotvářejících reálnou architekturu budovy purkrabství.

Restaurátorské práce začaly komplexním průzkumem omítkových a barevných vrstev. Průzkum měl za úkol vyhodnotit detailně stav, složení a rozsah originální omítky s malbou a míru a kvalitu druhotných zásahů. Dále bylo cílem průzkumu rozpoznat výtvarné, technické a technologické prostředky související s realizací původní malby i historických oprav. Šlo zejména o rozpoznání techniky původní malby, identifikaci tzv. denních dílů (Tagwerk), rytých předkreseb, kompozičních rozvrhů apod. Poznatky byly zjišťovány laboratorním vyhodnocením odebraných vzorků nebo vizuálně přímo na fasádě a zakreslovány do fotografických plánů fasády.

Po vyhodnocení průzkumu byl zahájen vlastní proces restaurování. Práce se zaměřily na konzervaci autentické renesanční malby a v místech, kde se originál nedochoval, byly zachovány a restaurovány funkční rekonstrukce z 19. a počátku 20. století. Mladší rekonstrukce a přemalby byly také respektovány, případně oslabeny nebo retušovány všude tam, kde by v důsledku jejich odstraňování mohl být ohrožen originál. V devastovaných přízemních partiích byly odstraněny zbytky nesoudržných a nesourodých omítek, realizovány nové omítky a do nich technikou al fresco provedeny rekonstrukce iluzivního kvádrování. Při rekonstrukcích bylo dbáno na to, aby barevnost a rukopis rekonstrukcí plynule navázal na původní renesanční malby i respektované historické opravy.

Materiálová báze restaurátorského procesu vycházela ze současných standardů. Na zpevnění barevné vrstvy a omítky byly byl použit materiál firmy SAX Tiefgrund W a k injektážím materiál LEDAN, omítkové doplňky byly prováděny vápennou maltou připravovanou na místě z písku hašeného vápna a podílu bílého cementu. Retuše byly prováděny akvarelem a kaseinovou temperou s použitím pigmentů Schmincke. Při freskových rekonstrukcích byla použita vápenná běloba a černý Fe3O4. V průběhu restaurátorského průzkumu a procesu restaurování bylo možné upřesnit či nově interpretovat některé uměleckohistorické, výtvarné a technické otázky související se vznikem a historickým vývojem malířské výzdoby na II. zámeckém nádvoří. Výsledky uměleckohistorického výzkumu byly publikovány v mezinárodním sborníku (Techniken der Fasssadendekoration, vydal: Bayerisches Landesamt für Denkmalpflege, München 1999, str. 13 - 35), restaurátorská zpráva dokumentující podrobně výsledky průzkumů a jednotlivé etapy restaurování je uložena v archivu Státního památkového ústavu v Českých Budějovicích a v kanceláři ředitele Státního hradu a zámku Český Krumlov.

Restaurování maleb na II. nádvoří krumlovského zámku organizačně zajišťoval Státní památkový ústav v Českých Budějovicích ve spolupráci se Správou zámku. Na restaurování byly vyčleněny finanční prostředky z rozpočtu Státního památkového ústavu a část nákladů byla financována z programu EU Raphaelo (www.raphaelo.org). Na restaurátorské práce bylo vypsáno výběrové řízení, z něhož vyšli vítězně restaurátoři Mgr. Josef a Petr Novotní. Koncepci restaurování navrhli a památkový dohled při restaurování vykonávali Pavel Jerie ze Státního ústavu památkové péče v Praze a Mgr. Petr Pavelec ze Státního památkového ústavu v Českých Budějovicích.

(pp)

Poznámky:

1. Informace o stavebněhistorickém vývoji objektu shrnuje uceleně: MUK Jan, LANCINGER Luboš, Český Krumlov, Stavebně historický průzkum areálu zámku, č. p.59 - oblastní archív a zámecká knihovna, Praha 1990, (strojopis uložený v archivu Státního památkového ústavu v Č.Budějovicích a v kanceláři ředitele SHZ Č.Krumlov). Zde také podrobný seznam další literatury a archivních písemných , obrazových a plánových materiálů.
2. PROKOPEC Petr, (kol.), Restaurátorská zpráva - průzkum, Praha 1982 (strojopis uložený v archivu Státního památkového ústavu v Č.Budějovicích pod č. 320).
3. Etický kodex a zásady pro praxi restaurování výtvarných děl, vydala Asociace restaurátorů a společnost Re art Praha, Praha 1991, str. 8.
   

Další informace:
Zámek č.p. 59 - Nové Purkrabství
Zámek č.p. 59 - Hrádek, restaurování renesančních nástěnných maleb
Zámek Český Krumlov v období renesance
Renesanční přestavby zámku Český Krumlov
Gabriel de Blonde
Obnova zámku Český Krumlov v současnosti a v nejbližších letech