Nástěnná malba v tzv. III. renesančním pokoji zámku Český Krumlov
Malby si do značné míry zachovaly svůj renesanční vzhled. Malovaný kazetový strop a zejména nástěnná malířská výzdoba evokují plně dobovou atmosféru. Autorem maleb je porýnský či nizozemský malíř Gabriel de Blonde. Dílo vytvořil asi v roce 1577. 27. ledna roku následujícího (1578) probíhala totiž na zámku svatba Viléma z Rožmberka s Annou Marií Bádenskou, jež vyvolala přestavby a úpravy této části objektu. Místnost i následující komnata byly nepochybně soukromými komnatami Viléma z Rožmberka. Naznačuje to i starozákonní tématika maleb, inspirovaných dřevořezy norimberského grafika Jobsta Ammanna.
Zobrazený cyklus tu ilustruje starozákonní 1. knihu Mojžíšovu (Genesis), knihu Soudců a 1. knihu Tobiáš. Sled výjevů na stěnách je uspořádán v chronologickém a věcném pořadí od stěny západní až po stěnu jižní: "Obětování Izáka", "Lotovy dcery", "Jákobův zápas s Bohem", "Jákobův sen ", "Josef prodán do otroctví" a "Jáhel a Sísera". V jihozápadním rohu místnosti jsou namalovány dvě scény: "Tobiáš loví rybu" a "Uzdravení slepého otce Tóbita". Výzdobu pak programově doplňují dva medailony s postavami římské mytologie: "Bacchus" a "Ceres".
V tematice nástěnných maleb dominují, jak se zdá, tři základní myšlenkové okruhy: zachování rodu, místokrálovské a knížecí postavení Viléma z Rožmberka, důrazné přihlášení se k víře předků - ke katolicismu.
Palčivou touhu po
dědicovi odráží zvláště obraz "Lotovy dcery". Ústřední "svatební
pár" je patrně manželským kryptoportrétem Viléma a jeho třetí ženy,
markraběnky Anny Marie Bádenské. Sňatek se uskutečnil na
českokrumlovském zámku 27. ledna 1578. Zobrazený motiv psa ve
zmíněné kompozici je alegorickým atributem manželské věrnosti. Stůl
v podobě sarkofágu s lebkou, pelikánem a mísou ovoce, je skrytou
alegorii pomíjivosti věcí tohoto světa. Příslib potomstva je
obsažen i v "Jákobově snu", v postavách bohyně Ceres a Bakcha,
římských bohů plodnosti a rovněž ve scéně "Obětování Izáka"
Hospodinovým ujištěním: "...tvé potomstvo jistotně rozmnožím jako
nebeské hvězdy a jako písek na mořském břehu."
K místokrálovskému postavení Viléma z Rožmberka plasticky odkazuje scéna "Prodeje Josefa do otroctví", zastupující širší téma "Josef a jeho bratři". Připomeňme jen Josefovy výroky o svých snech či faraónovu větu: "Budu tě převyšovat jen trůnem" a "Hleď, ustanovuji tě správcem celé egyptské země." Podobně lze připojit výrok "...neboť jsi jako kníže zápasil s Bohem i s lidmi a obstáls", vztahující se k obrazu "Jákobův zápas s Bohem".
Velmi výrazně obrazová výzdoba reflektuje apel na dodržování Zákona, poslušnosti i odkazu a dědictví předků. Formálně výtvarné a významové výjevy "Obětování Izáka" a "Jáhel vrážící stanový kolík do spánku Sísery" představují protiklad spravedlivé a nedokonalé oběti = zkoušky. Obětování Izáka je přitom zkouškou absolutní poslušnosti. Zákon a víru předků přísně dodržuje další morální vzor, ze scény "Uzdravení slepého otce Tóbita, věrného vyznavače Hospodinova". Jak aktuálně muselo znít Vilémovi, jenž si po dvou sňatcích s luteránkami měl nyní vzít za ženu katoličku, Annu Marii, Tóbitovo varování Tóbijášovi: "...neber si za ženu cizinku, která není z kmene tvého otce, protože jsme synové proroků ... Pamatuj, synu, že ti všichni si vzali ženy z dcer svých bratří a byli požehnáni ve svých dětech, a jejich potomstvo dostane zemi za dědictví."