Zámecká zahrada v 19. století

(Zámecká zahrada v období klasicismu a romantismu)

Na konci 18. století začíná ruku v ruce s nástupem přírodně krajinářského pojetí zahrad také pokles zájmu Schwarzenberků o využití zahrady i celého zámeckého areálu. Stísněný prostor krumlovského zámku nevyhovoval již požadavkům tehdejšího životního stylu a vzhledem ke sporadickému pobytu Schwarzenberků v Českém Krumlově bylo další udržování náročné pravidelné zahrady francouzského typu neúnosné. Nicméně ke zjednodušování barokní úpravy docházelo postupně, ne v celé ploše najednou.

Plán zámku a pozemků k němu náležejících ( zaměřený v roce 1785 ) již dokládá, že byla zrušena broderie na tzv. dolním parteru a na jejím místě založena jednoduchá klasicistní úprava. Ostatní části zahrady si ještě podržely barokní, resp. rokokovou formu.

Geometrický plán dvorní zahrady a přilehlých pozemků z roku 1816 ukazuje další boskety (lesíky vysázené na plochách geometrických tvarů), na nichž byla zrušena předchozí pravidelná úprava. Na ploše bývalého parteru před letohrádkem Bellarie plán znázorňuje travnatou plochu s dvěma květinovými záhony, představujícími schwarzenberské knížecí znaky. Nejzajímavější je ale stav, v jakém se nachází bosket naproti dnešnímu tzv. suchému rybníku . Na ploše čtverce o rozměrech 60 x 60 metrů zde byla založena miniaturní zahradní úprava ve stylu tzv. anglického parku s nepravidelně vedenými cestičkami, skupinami keřů a stromů. To vše v rámci barokní kompoziční osnovy a v sousedství v té době ještě existujících bludišť a loubí .

V roce 1842 bylo zrušeno tzv. šnekové bludiště a o rok později i bludiště čtvercové, jehož pozůstatkem je dnes již pouze tzv. Hudební pavilon.

Postupná přeměna zahrady v přírodně krajinářském stylu, tehdy módní sbírání cizokrajných dřevin a v neposlední řadě úsporná opatření vedla posléze k přeměně původně barokní zahrady v romantickou zahradu místy až lesního charakteru, s dendrologicky cennými exempláři dřevin, ale s relativně nízkou kompoziční hodnotou volných prostorů uvnitř zahrady.

To vše ale za nepřerušené existence prakticky intaktní barokní architektonické složky zahradní kompozice, která znemožňovala vznik přírodně krajinářské úpravy v kvalitě srovnatelné s parky při zámcích na Hluboké nad Vltavou nebo v Červeném Dvoře (Zámek Červený dvůr - park). Uplatňování myšlenek a postupů vlastních tzv. anglickým parkům ve svém důsledku vedlo v podmínkách českokrumlovské zahrady k poklesu její hodnoty. Úroveň samotné údržby, především péče o bohaté květinové výsadby, byla i nadále vysoká.

(jo)

Další informace:
Zámecká zahrada ve 20. století