Zámek Český Krumlov v období renesance
Poručnická vláda Petra V. z Rožmberka nad dětmi bratra Jošta a jeho manželky Anny Rožmberské z Rogendorfu předznamenala dobu vrcholného rozkvětu rožmberského dominia. Ta nastala s nástupem poslední generace Rožmberků, bratrů Viléma z Rožmberka (1535-1592) a Petra Voka z Rožmberka (1539-1611). Starobylý rodový původ, rozsáhlé a hospodářsky výnosné dominium i osobní schopnosti předurčovaly zejména staršího z obou bratrů -Viléma - k rychlému společenskému a politickému vzestupu. Vilém zahájil svou kariéru rehabilitováním jména rožmberského rodu, kterému navrátil postavení na předním místě mezi šlechtickými rody v Českých zemích. Od roku 1550, kdy jako mladý chlapec vstoupil do královských služeb, dosahoval Vilém postupně významných hodností, až byl roku 1570 jmenován nejvyšším purkrabím pražským, tedy královým zástupcem v zemi, a pomýšlel i na získání polské koruny. Roku 1585 mu španělský král Filip II. udělil řád Zlatého rouna. Výborné diplomatické schopnosti prokazoval při vnitrostátních sporech a jako člen císařských poselstev. Svým původem a svými čtyřmi sňatky s Kateřinou Brunšvickou (1557), Sofií Braniborskou (1561), Annou Marií Bádenskou (1578) a Polyxenou z Pernštejna (1587) byl Vilém z Rožmberka spřízněn s nejvýznamnějšími rody české, rakouské, německé, španělské, italské a polské šlechty. Výnosy rožmberských držav a nové způsoby hospodářského podnikání i platy z kvetoucích rožmberských měst plynoucí do panské pokladny umožňovaly Vilémovi vést okázalý způsob života, vydržovat si nákladný dvůr, provádět rozsáhlé úpravy sídel a být mecenášem v oblastech vědy, hudby, literatury, výtvarného umění. Zámek v Českém Krumlově získal za vlády Viléma z Rožmberka podobu monumentálního honosného renesančního sídla a zároveň kulturního, společenského a hospodářského centra rozsáhlého rožmberského dominia. Rožmberský vladař stál v čele aristokratického dvora, obklopen členy své rodiny, dvořany, dvorními dámami, množstvím úředníků, komorníků, panošů a dalších služebníků, učenců a umělců.
Vilém byl již ve svém mládí oslněn nádherou a kultivovaností renesanční Itálie, kterou poznal během výpravy české šlechty v letech 1551-1552 k uvítání manželky budoucího císaře Maxmiliána II. Marie Španělské. Po návratu do Čech začal Vilém z Rožmberka s velkorysou přestavbou starého rodového sídla pod vedením italských mistrů, a jak píše kronikář Václav Březan, "hrad Krumlovský starý, nepořádný, úzký, tmavý a neveselý v způsob veselý a prostranný vystavěti dal, takže kromě věže staré, podobenství starého nezůstalo." Mohutný gotický hrad byl podle možností terénu přestavěn tak, aby se přiblížil představám renesančního velmože. Došlo k velkým úpravám a rozšíření Horního hradu ( Zámek č. p. 59 - Horní hrad), kde pracoval italský stavitel Antonio Drizzan, zvaný Vlach, a později dvorní stavitel Baldassare Maggi z Arogna. Malířské práce v interiérech a na III. a IV. nádvoří zámku byly pravděpodobně svěřeny rožmberskému dvornímu malíři Gabrielu de Blonde. Malířskou výzdobu Hrádku a zámecké věže provedl další malíř ve službách Rožmberků Bartoloměj Beránek-Jelínek. Také krumlovská zámecká rezidence měla rozsáhlý systém krytých chodeb, které vedly po střechách domů a umožňovaly průchod z vladařových pokojů Horního hradu až do klášterů a panské zahrady na Novém Městě (Spojovací chodba). Stavělo se též v dolní a horní zámecké zahradě a budovala se nová obora. Poslední větší úpravy zámku nechal Vilém z Rožmberka provést roku 1588. Tehdy měl Baldassare Maggi zahájit rozsáhlou přestavbu stavení kolem III. nádvoří zámku Český Krumlov a IV. nádvoří zámku Český Krumlov, kde měl stavitel sjednotit zdi, zvětšit okna, postavit nové komíny, upravit schody a dveře a opatřit nádvoří novými malbami.
Skvělá Vilémova politická kariéra a osobní úspěchy byly poznamenány skutečností, že ani z jednoho manželství nevzešel Vilémem toužebně očekávaný potomek a nad rodem Rožmberků pomalu nastával soumrak. Vilém z Rožmberka zemřel v roce 1592 a majetku se ujal jeho mladší bratr Petr Vok z Rožmberka, který příliš nezasahoval do politiky, ale byl znám jako vášnivý sběratel knih, uměleckých předmětů a nejrůznějších kuriozit. Nedostalo se mu sice tak soustavného vzdělání jako Vilémovi, ale díky své touze po vědění patřil k nejvzdělanějším šlechticům své doby. Vilémova politická kariéra měla svou odvrácenou stranu v nekončícím množství finančních prostředků, které byl vznešený Rožmberk nucen vydávat na svou reprezentaci. Zanechal svému bratrovi rožmberské dominium zatížené obrovskými dluhy. Ač se Petr Vok snažil ze všech sil uchovat rodový majetek v ucelené podobě, na nátlak věřitelů byl donucen k prodeji některých panství. Po smrti své manželky Kateřiny Rožmberské z Ludanic se Petr Vok s těžkým srdcem rozhodl v roce 1601 prodat staré rodové sídlo v Českém Krumlově císaři Rudolfovi II. Habsburskému a odstěhoval se do Třeboně. Císař zámek nikdy osobně nenavštívil. Pouze mezi léty 1605-1609 se Krumlov stal sídlem Rudolfova levobočka Julia de Austria a zůstal poznamenán jeho tragickým osudem.Český Krumlov ztratil postavení aristokratické rezidence, správního a společenského centra velkého dominia. V roce 1610 postihl I. nádvoří zámku požár. Roku 1611 bylo město obsazeno pasovským vojskem. Během stavovského povstání nechal velitel císařské posádky Ferdinand Carrati de Carrara vybudovat v předhradí druhého zámeckého nádvoří mohutné opevnění s bastiony. V roce 1622 daroval císař Ferdinand II. Habsburský krumlovské panství štýrskému rodu Eggenberků.
Renesanční interiéry ve své náznakové podobě jsou součástí I. prohlídkové trasy zámku Český Krumlov a zpřístupněny návštěvníkům.
Další informace:
Historie
zámku Český Krumlov
Zámek
Český Krumlov v období baroka
Zámek
č.p. 59 - Nové purkrabství, restaurování renesančních nástěnných
maleb
Zámek
č.p. 59 - Hrádek, restaurování renesančních nástěnných
maleb
(mh)