KKK

Založení zámecké barokní zahrady

Zámecká zahrada byla založena za panování posledního z českokrumlovských knížat z Eggenberku, Jana Kristiána. Kníže Jan Kristián I. z Eggenberku po sňatku s Marií Arnoštkou z Eggenberku v roce 1666 přikročil k rozsáhlé přestavbě starého rožmberského zámku na pohodlné šlechtické sídlo v duchu své doby, jehož nedílnou součástí byla i barokní zahrada. Svou pozornost manželé zpočátku věnovali dolní novoměstské zahradě. K založení vlastní zámecké zahrady došlo až na konci 70. let 17. století.

Letecký pohled na dolní část zámecké zahrady v Českém Krumlově

V letech 1678 až 1683 byl nerovný terén na návrší nad zámkem vyrovnán do teras, postaveny ohradní zdi po obvodu zahrady a zřízen zámecký rybník. Zajímavé je, že část pozemků musel kníže vykoupit od krumlovských měšťanů. Zahrada byla založena na přibližně obdélníkovém půdorysu. Projekt zřízení zahrady se nedochoval, a tak jsme při rekonstrukci původní podoby zahrady v období těsně po jejím založení odkázáni na pozdější archivní prameny.

Hlavní kompoziční osa zahrady procházela jako páteř středem zahrady a rozdělovala ji na dvě symetrické části, které byly dále příčnými cestami rozděleny do čtvercových polí o velikosti zhruba 60 x 60 metrů. Tento způsob komponování zahrady byl blízký ještě renesančnímu ( resp. manýristickému ) pojetí architektonického prostoru, kde soubor, celek, vzniká řazením jednotlivých částí za sebou podle nějakého geometrického schématu, bez propracovanější kompoziční a programové vazby těchto elementů v organický celek. Pokročilejšími barokními prvky kompozice zahrady je jednak použití vysokých habrových špalírů podél bočních cest ke zvýšení osovosti zahradní dispozice, dále broderiové partery a zvýraznění vazby příčných os zahrady na volnou krajinu prostřednictvím vyhlídkových oken, umístěných v ohradní zdi zahrady.

Pro zařazení krumlovské zahrady do širších souvislostí je třeba si uvědomit, že ve stejné době vzniká klasicistní úprava u zámku Versailles. Konzervativní volba poněkud zastaralého kompozičního schématu tak ozřejmuje jisté zaostávání českých zemí za kulturními centry tehdejší Evropy, kde v zahradní tvorbě jednoznačně udávala tón Francie Ludvíka XIV.

Kompozice českokrumlovské zahrady naznačuje, že její tvůrci byli obeznámeni s raně barokními zahradami v Německu ( dvorní zahrada při rezidenci Wittelsbachů v Mnichově, zahrada u rezidence würtenberských vévodů v zámku Ludwigsburg ) a také s Květnou zahradou olomouckého arcibiskupa v Kroměříži.

Zámecký rybník s ostrůvkem v zadní části zámecké zahrady v Českém Krumlově

Složitá konfigurace terénu mezi tzv. Renesančním domem (Zámek č.p. 177 - tzv. Renesanční dům) na jedné straně a návrším, na kterém posléze vznikla zámecká zahrada na straně druhé, nedovolovala v té době obvyklé řešení - přímou kompoziční a provozní vazbu zámku na přilehlou zahradu. Řešení, které tvůrci zahrady zvolili, bylo logické, a přesto je dodnes v českých zemích originální. Propojili hlavní apartmá v zámku ( tzv. piano nobile ) se spodní terasou zámecké zahrady pomocí krytých chodeb, nesených zpočátku dřevěnými, posléze zděnými mosty spojovací chodby. Chybějící hlavní prvek zahradní kompozice - ukončení kompoziční osy zahrady ve středu fasády zámku - nahradili vložením vodních motivů na začátek a závěr zahrady. Osa kompozice začínala osmibokou fontánou uprostřed tzv. dolního parteru a končila v zámeckém rybníku na ostrůvku, v jehož středu byl bazén s vodotryskem. Přibližně ve středu zahrady poté hlavní podélnou osu zahrady kříží hlavní osa architektonická, vycházející ze středu jihovýchodní fasády letohrádku a pokračující branou v ohradní zdi vně zahrady.

Torzo lípy na hrázi rybníka z období založení zámecké zahrady v Českém Krumlově

Letohrádek Bellarie postavený v letech 1690 - 1692, ač umístěn mimo hlavní osu zahrady, celou kompozici zahrady ovládal - jednak svým umístěním na zvýšené terase a dále svou výškou a hmotou. Ze schodiště letohrádku se otvíral nádherný pohled na níže položený plochý broderiový parter (zahradní úprava z nízce střižených živých plůtků) se složitou ornamentální výsadbou, fontánami a tvarovanými dřevinami. Scenérii uzavíraly vysoké habrové špalíry (živé ploty), lemující boční cesty, probíhající podél ohradních zdí zahrady.

Historický plán

Nejstarším ikonografickým pramenem k zámecké zahradě je plán tzv. Nové zahrady, pocházející přibližně z roku 1702. Velmi neumělým schematickým způsobem zachycuje zahradu ve vazbě na fasádu tzv. Renesančního domu. Zahrada je omezena ohradními zdmi, přičemž zámecký rybník se v té době nachází ještě mimo hrazenou plochu zahrady. Plán dokládá existenci teras, dnešní hlavní brány v jihovýchodní ohradní zdi zahrady a dosud nezastavěné brány vedle domku hlídače zahrady, jakož i dřevěné chodby mezi renesančním domem a letní jízdárnou. Podrobnosti vnitřního členění vlastní plochy zahrady plán neuvádí. Naproti tomu jsou podrobně, třebaže ve zcela chybném měřítku, zachyceny domek hlídače (Zámek č. p. 62 - krčma Markéta), vstupní brány do zahrady a severní část dnešního zásobního zahradnictví (uváděna pod názvem Mantelgarten - t.j. plášťová zahrada). Mimořádně zajímavá je na tomto plánu nám již dnes neznámá stavba v prostoru dnešní zámecké jízdárny (Zámek č.p. 178 - Zámecká jízdárna).

Další plán (opět z období kolem roku 1702) dokládá existenci zvláštní části zahrady, zvané "královská", ohrazené zdí a připojené k jihovýchodní ohradní zdi zámecké zahrady. Byla přístupná pouze z prostoru vlastní zámecké zahrady.

Zámecká zahrada v Českém Krumlově, lekníny v zámeckém jezírku, foto: Lubor Mrázek

(jo)

Další informace:
Zámecká zahrada v 18. století