Zámecká zahrada v 18. století

Po smrti knížete Jana Kristiána I. z Eggenberku ( 1710 ) a po vymření Eggenberků v roce 1719 získává pro svůj rod českokrumlovské panství Adam František ze Schwarzenberku. O podobě zahrady v té době vypovídají mnohé archivní doklady, uložené v krumlovském zámeckém archívu.

Inventář z roku 1721 například uvádí následující inventář zahrady:

letohrádek Bellarie
železná mříž s knížecím znakem
chodba mezi oběma novými částmi
růžové špalíry a vysokopnoucí keře
špalír od dvou vysokých stromů a skupiny vinné révy
hlavní špalír z ptačího zobu a skupiny vinné révy
spirály vinné révy
květinové záhony
zelené vázy s jalovci
vodopád se zelenými vázami
střední spirály s malými ovocnými stromky a květinovou výzdobou.

Od roku 1730 probíhaly práce na tzv. vodním stroji, který měl zabezpečovat dostatek vody pro zámecký rybník a také pro provoz zahradních fontán (viz blíže Zámecké vodovody). Stroj byl dohotoven na podzim 1731 a až do roku 1827, kdy se definitivně porouchal, dodával až 170 m3 vody denně.

K roku 1731 se připomíná plastika dřevěného delfína na železném podstavci uprostřed rybníka . V zahradě byla houpačka, několik fontán, altán, kuželník a bouda pro labutě.

Roku 1732 se připravovala v zámecké zahradě divadelní slavnost u příležitosti návštěvy císaře Karla VI. Na otevřené scéně mělo účinkovat na 130 herců a hudebníků. Uspořádání slavnosti znemožnila tragická smrt knížete Adama Františka ze Schwarzenberku při honu u Brandýsa nad Labem 10. června 1732.

V roce 1741 převzal vládu nad schwarzenberskými panstvími kníže Josef Adam ze Schwarzenberku. Jeho vláda ( 1741 - 1782 ) znamená od časů posledních Rožmberků další období rozkvětu českokrumlovského zámku. Celý zámecký soubor budov a zahrad prodělal proměnu ve stylu vídeňského rokoka. Mladý kníže zahájil své působení v Českém Krumlově stavbou zimní jízdárny (Zámek č. p. 178 - Zámecká jízdárna) v roce 1744 - 1746. Ve stejném období probíhaly úpravy interiéru letohrádku Bellarie, opravy zámeckého rybníka.

V roce 1746 byla na terase tzv. letní jízdárny postavena krytá kuželna podle vzoru kuželny v klášteře Zlatá Koruna.

Tehdejší podobu zahrady detailně dokládá plán zahrady z roku 1750, vypracovaný knížecím zeměměřičem Janem Jiřím Planskerem. Je pro nás důležitý také proto, že zachycuje zahradu v období těsně před její další proměnou a zachycuje tak její raně barokní podobu.

Plocha dolní zahrady byla rozdělena do čtyř čtverců s diagonálně se protínajícími cestami. Ve středu čtverců byly umístěny bazény s vodotryskem. Dominantním prvkem celé hvězdicové kompozice byl osmihranný bazén uprostřed zahrady, zdůrazněný arkádovou dřevěnou stavbou na osmiúhelníkovém půdorysu, popnutou rostlinami nebo tvořenou tvarovanými špalíry (živé ploty).

Horní zahrada dle výše uvedeného plánu zahrnovala velký čtvercový rybník s vodotryskem na ostrůvku, dva čtvercové plné boskety (lesíky vysázené na plochách geometrického tvaru), bosket s pstruhovým rybníčkem, další bosket členěný hvězdicí diagonálních a pravoúhlých cest, boskety s květinovými záhony. Před Bellarií se nacházel broderiový parter, po bocích stavby letohrádku byly dva tvarované lesíky. Na severovýchodním okraji horní zahrady se nacházely dva čtverce s broderií a se stromy sestříhávanými do tvaru kužele. Boční cesty byly lemovány habrovými špalíry o výšce 4 vídeňských sáhů (t.j. asi 7,6 metru !).

Po roce 1750 se českokrumlovská zámecká zahrada proměňuje ve stylu rokoka. Toto období je spojeno se jmény architekta Andrease Altomonte a především sochaře a zahradního architekta Jana Antonína Zinnera (asi 1708 - 1763). J. A. Zinner se v roce 1749 stává knížecím inspektorem schwarzenberských zahrad a může tak naplno uplatnit nejen svůj talent, ale také zkušenosti, které získal ve službách u prince Evžena Savojského při zakládání zahrad u jeho loveckého zámku ve Schlosshofu a především ve vídeňském Belvederu. Tamní zahrada se zdá být vzorem pro rokokovou úpravu v té době ještě stále raně barokní krumlovské dvorní zahrady.

Pro vídeňské zahrady vrcholného baroka a rokoka, originálně spojující podněty italské i francouzské, byly příznačné následující kompoziční principy, ve zjednodušené podobě uplatněné i v případě českokrumlovské zámecké zahrady:

kompozice většinou dlouhých a úzkých zahrad vázány na jednu dlouhou hloubkovou osu
terén vymodelován do teras, terasy přiléhající k budově zámku pokrývaly broderiové nebo jiné typy parterů
na čelních hranách teras situována monumentální schodiště, fontány se sochařskou výzdobou a další typy drobné zahradní architektury
ve výsledném dojmu dominovaly prvky architektonické nad vegetační složkou zahrad.

Postup přeměny zahrady dokumentují písemné prameny z krumlovského archívu.

V roce 1752 bylo zřízeno čtvercové bludiště mezi Bellarií a lesíkem u zámeckého rybníka. Uprostřed byl postaven pavilón (dnešní tzv. hudební pavilon), jehož strop byl vyzdoben alegorickými malbami na motivy čtyř ročních období. Na vysázení bludiště byly dovezeny sazenice habrů z Libějovic.

V letech 1750 - 1753 vzniká kromě nového parteru a sally terreny v suterénu Bellarie také nová fontána na rozhraní horní zahrady a dolního parteru. Tzv. kaskádová fontána byla postavena podle návrhu architekta A. Altomonte za účasti sochařů Matyáše Griesslera a J. A. Zinnnera.

Také letohrádek Bellarie byl přestavěn. V roce 1754 vypracoval Josef Fortini návrh úprav, ale ten nebyl realizován. Bellarie byla posléze upravena zřejmě podle projektu A. Altomonte v letech 1755 - 1757.

Roku 1762 byla fontána po obou stranách doplněna balustrádou. Na jejím parapetu bylo umístněno 20 různých dekorativních váz. Později v letech 1765 - 1766 vystavěl M. Griessler po stranách fontány schodiště a u paty svahu vedle fontány a u kočárových ramp umístil čtyři sousoší, představující jednotlivá roční období.

Z této doby pochází i zajímavá zpráva o dodávce skleněných koulí a barevné sklářské taveniny ze suchdolské a šumavských skláren k lemování záhonů.

Významným pramenem pro poznání českokrumlovské zámecké zahrady je publikace Cahiers de Jardins Anglo-Chinois, vydaná v Paříži roku 1779. V ní se zachoval celkový plán zahrady i detailní nákresy jednotlivých čtvercových bosketů. Plán zachycuje zahradu v její nejhodnotnější - rokokové - podobě. Nicméně ani rokokové úpravy nedokázaly proměnit velmi tuhé raně barokní kompoziční schéma. Zahrada je členěna ve tři výškově rozdílné terasy - letní jízdárnu, dolní a horní zahradu, které jsou navzájem spojeny schodišti a kočárovými rampami. Dolní zahrada ( dolní parter) je podélnou osou rozdělena na dva obdélníkové obrazce bohatě zdobené broderií. Uprostřed obdélníků jsou ve sníženém terénu dva osmiboké bazény s fontánou. Dolní parter je opticky uzavřen kaskádovou fontánou a balustrádou s náročnou sochařskou výzdobou. Horní zahrada, pokračující nad balustrádou, se do hloubky rozvíjí víceméně symetricky podél hlavní kompoziční osy v jednotlivých čtvercových plochách, vymezených příčnými cestami. Čtverce jsou řešeny ve formě parterů, bludišť nebo různě ztvárněných bosketů. V nejvyšších místech je zahrada ukončena čtvercovou vodní nádrží.

(jo)

Další informace:
Zámecká zahrada v 19. století