Spojovací chodba
(mezi minoritským klášterem, zámkem a historickými
zahradami)
Pod střechami krumlovského zámku a přilehlých domů na Latránu se až do dnešní doby z velké části zachoval unikátní systém krytých mostů a chodeb, které za časů Viléma z Rožmberka spojovaly zámek s kláštery klarisek a minoritů, s někdejším vdovským sídlem Anny Rožmberské z Rogendorfu na místě dnešního pivovaru Eggenberg a jemu přilehlou renesanční zahradou s voliérami a libosadem.
Později, v době barokní, se mohutné, tentokrát prkny obedněné mosty objevily i na úplně opačné straně zámeckého areálu, aby hostům pánů z Eggenberka umožnily pohodlný přístup do zámeckého divadla (Zámecké divadlo v Českém Krumlově) a horní okrasné zámecké zahrady (Zámecká zahrada v Českém Krumlově). Celková délka kryté trasy mezi oběma někdejšími vyústěními v zahradách je téměř 900 metrů.
Připočteme-li k tomu výškové rozdíly a skutečnost, že je chodba mezi Maškarním sálem zámku a zámeckým divadlem trojpodlažní, vychází nám bezmála celý jeden kilometr.
To je vzdálenost více než úctyhodná, zvláště když si uvědomíme, že delší rozměr původního středověkého města Krumlova v hradbách na druhém břehu Vltavy byl zhruba 420 m. Nabízí se i srovnání s proslulou Vasariho chodbou ve Florencii, postavenou v roce 1565, aby v délce 500 metrů spojila palác Vecchio se zahradou Boboli a palácem Pitti. Ta mohla být inspirací nebo dokonce přímou předlohou odvážného projektu pánů z Růže.
Bizarní stavby mostů spojujících jednotlivé objekty po trase nemohou uniknout pozornosti snad žádného z návštěvníků Českého Krumlova. Vydejme se tedy, prozatím jen v představách, na neobvyklou cestu po půdách domů, dřevěnými a kamennými mosty, z jedné zahrady do druhé.
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
Vstup do chodby najdeme na druhé nejnižší terase horní zámecké zahrady (Zámecká zahrada v Českém Krumlově). Odtud procházíme dřevěným krytým mostem spočívajícím na mohutných kamenných pilířích, okna nabízejí působivé výhledy na obě strany. Za cestou, vedoucí vzhůru po skalní šíji, celá konstrukce mizí v podkrovním prostoru budov zámeckého divadla a prochází jím, aniž by měnila směr. Další most - Plášťový most, tentokrát několikapodlažní, směle překonává uměle prohloubenou a rozšířenou skalní rozsedlinu, která původně chránila hrad, později zámek.
Několik metrů pod námi vede podobná chodba z Maškarního sálu přímo do knížecí lóže a na balkónovou část v hledišti divadla. My však vstupujeme rovnou do nejvyššího patra zámku a ocitáme se v galerii nad tanečním sálem. Bývalý Horní hrad, který postupnými přístavbami zcela uzavřel prostor kolem dvou nejvyšších nádvoří, je již sám o sobě labyrintem.
![]() |
![]() |
![]() |
Na další zřetelné pokračování naší chodby narazíme v podkroví renesanční Máselnice (Zámek č. p. 59 - Máselnice), původně středověké schodišťové věže, která umožňovala přístup do hradu z východní strany. Z ní vychází krátká visutá chodba vzpěradlové konstrukce, aby vyústila do půdního prostoru nad Dolním hradem postaveným roku 1578 mistrem Baldassarem Maggi z Arogna pro potřeby nového purkrabství se zámeckou knihovnou (Zámek č. p. 59 - Nové purkrabství). Procházíme po prkenných lávkách vzdušným prostorem pod střechou a uhýbáme v pravém úhlu doprava.
V zámeckém křídle pod
námi je teď brána mezi I. a II. nádvořím zámku. Pokračování chodby
do nejstarší části zámku zvané Hrádek (Zámek
č. p. 59 - Hrádek) je od roku 1910 přerušeno. Obě budovy však
srůstají úzkým spojovacím krčkem. Dále krytá chodba elegantním
způsobem obchází válcovou věž gotického Hrádku a mohutným zděným
obloukem překračuje medvědí příkop (Medvědí
příkop na zámku Český Krumlov). Následuje půda Starého
purkrabství (Zámek
č. p. 58 - Staré purkrabství) s vysokým krovem gotického typu a
se zbytky vloženého pláště chodby. Prampouch nad zámeckými schody
nesl chodbu s okénkem na každé straně ještě před necelými sto
dvaceti lety, jak dokládají dobové fotografie z krumlovského muzea.
Navazující budova bývalých koníren (Zámek
č. p. 232 - Konírny) je dále spojena jednopatrovým průchozím
křídlem se zadní částí měšťanského domu Zámek
č. p. 46 - Lékárna , který je už svým vstupem obrácen do ulice
Latrán. Z jeho půdy můžeme vstoupit do chodbičky nad Červenou
bránou, což je důležité místo tvořící předěl mezi areálem
šlechtického sídla a živými ulicemi středověkého města. Otvor
vedoucí do objektu bývalé panské sýpky se solnicí (Zámek
č. p. 57 - Solnice) je zazděn, stejně tak i průchod ze sýpky do
dalšího z měšťanských domů. O něm víme, že na konci 16. století
patřil rožmberskému řezači diamantů Hanuši Robenhauptovi. Někde v
těchto místech vznikl v roce 1610 velký požár, jehož rychlé
rozšíření bylo dáváno za vinu právě různým krytým chodbám a
pavlačím. Od té doby jsou také spojovací chodby postupně opatřovány
zděnými požárními stěnami s plechem pobitými dveřmi nebo dokonce
úplně zazdívány. Přes nejširší latránskou ulici vede opět vysoký
zděný oblouk krytého mostu. Jeho jižní stranu dodnes zdobí malované
erbovní znaky Viléma z Rožmberka a jeho třetí manželky Anny Marie
Bádenské. Podlouhlé stavení za mostem patřilo dříve už k
hospodářskému zázemí minoritského
kláštera, nevhodná novodobá střecha s převráceným úžlabím je
pro nás poslední vážnější překážkou v přístupu do minoritského
kostela Božího Těla. Pokračování chodby z kostela směrem k domu
Anny z Rogendorfu a do novoměstské zámecké zahrady sice v
šestnáctém století existovalo, jak zmiňuje právě zpráva o ničivém
požáru z roku 1610, ale jeho podoba zůstává pro množství pozdějších
stavebních úprav neznámá. Zahrada sama byla rozparcelována na
drobnější části už koncem 18. století, přesto nebyla do dnešní doby
zastavěna.
![]() |
![]() |
Pozoruhodný systém spojovacích chodeb nabízel zámecké společnosti možnost volného pohybu mezi důležitými místy v nejbližším okolí zámku. Že nešlo jen o osobní bezpečí a ochranu před nepřízní počasí, je nasnadě. Stačí si uvědomit, že plochy obou spodních zámeckých nádvoří sloužily převážně prozaickým hospodářským účelům. Stejně tak o čistotě latránských uliček na přelomu středověku a novověku si nemůžeme dělat žádné iluze.
Procházka po střechách,
zpestřená nádhernými výhledy na historické město, má své jedinečné
kouzlo i po staletích, v době, kdy nás ve velkých městech
nepřekvapí už ani skleněné výtahy šplhající po zdech mrakodrapů do
stametrových výšek. Uvažované opětné zprůchodnění chodeb by bylo
způsobem, jak vrátit život a vlastně i ztracený smysl neobvyklé
stavební památce.
(jb)