Hrad Český Krumlov, stříbrná huť z přelomu 13. a 14. století

Nález pozůstatků metalurgického pracoviště byl učiněn v roce 1995, v průběhu archeologického výzkumu na druhém zámeckém nádvoří (Archeologický výzkum středověkého hradu Český Krumlov). V nevelké hloubce pod současným povrchem se tu postupně podařilo odkrýt pozůstatky konstrukcí několika metalurgických zařízení - pecí, reprezentujících všechny základní kroky technologického procesu hutnění mědi - od počáteční fáze pražení rudy, přes drcení a pražení tzv. "kamínku", jeho redukci na měď, až po rafinaci tzv. černé mědi.

Obr. 1		Obr. 2

Objekt 1 (obr. 1), z něhož se dochovaly zbytky konstrukce z kamenů a cihel spojovaných maltou, považujeme za úpravnické zařízení k pražení rudy nebo kamínku. Sousední zahloubený objekt 2 (obr. 2), okrouhlá jáma se stopami propáleného výmazu, souvisel patrně s nedochovaným hutnickým zařízením - šachtovou pecí a zřejmě plnil funkci předpecní jámy. Objekty 3 a 4 interpretujeme jako tavicí zařízení, tvarové a konstrukční odlišnosti i nálezy rozdílných metalurgických odpadů však indikují jejich příslušnost k různým fázím technologického procesu. Objekt 3 (obr. 3) je nejspíše pozůstatkem tyglíkové pece, obecně určené k jemnému tavení a rafinaci barevných kovů a stříbra, k prubířským účelům a k výrobě slitin. V ústí topného kanálu se našel celý tyglík - keramická nádobka s trojúhelníkovým ústím, sloužící k tavení menšího množství vsádky. Konstrukčně jednodušší objekt 4 (obr. 4), s vymazaným, do černa vypáleným dnem a stěnami z cihel, sloužil patrně k oxidačně - redukčnímu tavení bohatého "kamínku" a k finální výrobě černé mědi.

Obr. 3		Obr. 4

Všechny objevené metalurgické objekty byly v provozu současně, někdy na přelomu 13. a 14. století, a souvisejí spolu nejen časově, ale i prostorově a funkčně. Maximální vzdálenost mezi nimi činí 15 m, což je odpovídající rozměr pro výrobní jednotku. Zařízení vzájemně prostorově nekolidují a vzhledem ke své typové rozmanitosti musely být využívány k funkčně rozdílným operacím v rámci jednoho technologického procesu. Objekty byly uspořádány do řady od západu k východu v souladu s technologickým postupem: od zařízení k úpravě a surovému tavení rudy k dokončovacím tavicím objektům.

Prostorově-funkční vazby a popsaná typová rozmanitost jednotlivých zařízení činí z krumlovského pracoviště nejúplněji prozkoumanou středověkou neželeznou huť v Čechách a jeden z nejlépe dokumentovaných soudobých příkladů v Evropě. Výsledným kovem prvořadého zájmu však s největší pravděpodobností nebyla měď, ale drahé kovy - stříbro a možná i zlato.

Z hradního prostředí zatím není znám žádný srovnatelný případ úplného metalurgického procesu včetně transportu a zpracování rudy. Na krumlovském hradě se tedy podařilo zachytit mimořádný stupeň koncentrace výroby. Poloha poměrně rozlehlého pracoviště ve vnitřní, dobře opevněné a komunikačně exponované zóně mezi oběma hradními jádry zjevně vycházela vstříc potřebě zvýšené ochrany a kontroly hutnického provozu. Závěr o zaměření hutě na výrobu drahého kovu podporují i výsledky analýz vzorků strusek a rud, odebraných z jednotlivých výrobních objektů. Zatímco analyzovaný vzorek malachytické rudy, nalezený v kulturních vrstvách souvisejících s hutí, byl velmi bohatý na stříbro, vyprodukovaná černá měď vykazuje jen řádově nepatrné hodnoty tohoto drahého kovu. Tento rozdíl vznikl pravděpodobně právě odstříbřením měděného meziproduktu.

Metalurgické pracoviště z přelomu 13. a 14. století, jehož pozůstatky byly objeveny na druhém nádvoří krumlovského hradu, je přímým dokladem zpracování místních polymetalických rud o více než 150 let dříve, nežli se doposud předpokládalo. Jak jsme již řekli, bylo výsledným produktem stříbro, možná i zlato. Faktor drahých kovů je proto v budoucnu nutné brát v úvahu jako jeden z nikoli nepodstatných zdrojů moci a prestiže jihočeských suverénů - Vítkovců a Rožmberků.

(me)

Další informace:
Historie dolování ve městě Český Krumlov
Archeologické výzkumy ve městě Český Krumlov