Letohrádek Bellarie

Lokace:
Letohrádek Bellarie je situován mezi dvěmi stromovými kulisami na západní straně nevelkého parteru disponovaného na příčnou osu zahrady. Protáhlá osmiboká stavba s otevřenou galerií v patře završuje dvojitou zahradní terasu.

Původní název:
Letohrádek je pod názvem Bellaria poprvé uváděn 31.3.1708.

Popis objektu:
Dvoupodlažní objekt letohrádku má mansardovou střechu, krytou šindelem. Střechu dále zdobí dvě měděné vázy a dvojice vikýřů s tzv. volskými oky ( t.j. oválnými okenními otvory). Na jižní fasádě se výrazně uplatňuje dvojité točité schodiště s kovaným zábradlím. Fasáda letohrádku je plasticky rozčleněna růžovými meziokenními lizénami a šambránami oken. Ve vodorovné rovině jsou štukové římsy doplněny bílými plochami s čabrakovými motivy. Šambrány okolo arkádových oken horního galeriového patra jsou ozdobeny volutami. Ploché a vpadlé části fasády jsou v barvě holubičí šedi. Horní část fasády je završena fabionovou římsou.

Podnož letohrádku, horní obdélníková terasa, je přístupná dvěma dvouramennými schodišti .

Opěrné zdi terasy a schodišť jsou členěny pilastry. Balustráda po obvodu terasy a schodišť je dekorována štukovými volutami. Všechny plastické články jsou bílé, ostatní plochy jsou v barvě holubičí šedi.

Dolní terasa s opěrnými zdmi z lomového zdiva je přístupná ze strany parteru dvěma zalomenými kočárovými rampami. V místě osy pohledu na letohrádek je opěrná kamenná zeď dolní terasy doplněna nikou a drobnou fontánkou. Hrana jižní zdi této terasy a opěrné zdi kočárových ramp jsou korunovány kamennou profilovanou římsou.

Stavebně historický vývoj :
Předchůdce dnešního letohrádku, pavilón na zvýšené terase při severozápadní zdi zahrady , vznikl v letech 1690 až 1692.

Roku 1690 vylámal Václav Kouba, lamač kamene ze Záluží, skálu pro základy letohrádku. Hrubá stavba již na podzim stála a účty uvádějí, že střecha byla pokryta 8 000 šindely.

Štukatér Michael Bianco vyzdobil následujícího léta rohy uvnitř kvadratury, na stropě vytvořil monogramy knížecích manželů - Jana Kristiána I. z Eggenberku a Marie Arnoštky z Eggenberku, rozené ze Schwarzenberku. Štíty budovy byly vyzdobeny rostlinnými motivy a plody.

Roku 1692 českokrumlovský malíř Melichar Hoffengut natřel dva chrliče ve tvaru draka zelenou barvou a přizlatil je. Dále na letohrádku namaloval šestnáct slepých oken a označil je čísly. Jinak bylo na budově jedenáct oken, zasklených 1 604 ks skleněných koleček.

V roce 1708 zhotovil místní kameník Jan Plansker nové schodiště a kamnář Lethner postavil nová kamna.

Další úpravy zažil letohrádek za panování Josefa Adama ze Schwarzenberku.

V roce 1746 byla zřízena zdviž na dopravu jídel ke "kouzelnému stolu" v přízemí, takže stolující nemuseli být obtěžováni služebnictvem.

Roku 1748 byla salla terrena (umělá jeskyně) v Bellarii vyzdobena štukami od Matyáše André a v následujícím roce vymalována Josefem Ledererem ( autorem výmalby Maškarního sálu na zámku ).

Letohrádek byl přestavěn v rokokovém stylu v letech 1755 - 1757, zřejmě na základě projektu Andrease Altomonte, jenž upravil původní návrh stavitele Fortiniho. Zatímco dolní patro letohrádku zůstalo téměř beze změny, nástavba druhého patra s otevřenou galerií proměnila stavbu v duchu dolnorakouského rokoka. Možným prototypem se zdá být palác Evžena Savojského Horní Belveder.

Autorem výmalby sálů dvou nadzemních pater Bellarie je malíř František Jakub Prokyš.

V horním galeriovém patře vytvořil malbu iluzivní architektury, doplněnou vázami, girlandami a skupinami amorků. Mimořádnou vzdušnost a lehkost, jež výmalba vzbuzuje, nezpůsobují pouze použité teplé barevné odstíny a souvislá řada žaluziových oken. Celý prostor horního patra je totiž otevřen opticky především vzhůru - do modravé klenby nebes se vznášejícími se andílky, držícími květinové girlandy.

Výmalba dolních sálů již zdaleka nepůsobí tak originálně. V první, větší místnosti, vytvořil sedm alegorických obrazů svobodných umění, na nichž se dvojice dam a pánů v rokokových kostýmech zabývají hudbou, geometrií, architekturou a jinými druhy umění. Tyto výjevy jsou zakomponovány do scenérií zahrad, jejichž motivy byly čerpány z v té době známých předlohových grafik z Augsburgu. Ve vedlejším salónku s kouzelným stolem malíř Prokyš "otevřel" stěny místnosti iluzivní malbou do zahrady, v níž nás upoutá muzicírující společnost.

V následujících stoletích se Bellarie nedotkly žádné výrazné přestavby. Během času se postupně pouze měnila barevnost fasády a dále styl zahradních úprav okolí letohrádku.

Letohrádek Bellarie představuje vzácně dochovanou a současně velmi hodnotnou rokokovou zahradní stavbu, k níž můžeme v českých zemích jen těžko hledat obdobu. Bohužel tato jemná a křehká stavba trpí sousedstvím robustního a ve svém výrazu příliš technicistního objektu otáčivého hlediště.

Současné využití:
Ve stejné době jako práce na novostavbě otáčivého hlediště (dokončena roku 1993) byly ukončeny práce na opravě střechy a fasády Bellarie. Byla rekonstruována barevnost z rokokové fáze stavby.

Do horní terasy letohrádku byly vyhloubeny podzemní prostory, sloužící jako šatny pro herce a provozní prostory Jihočeského divadla. Na dokončení opravy čeká salla terrena v suterénu a hlavně sály 1. a 2. patra, vyžadující restaurování nástěnných maleb.

(jo)