KKK

Zámecká zahrada v 18. století

Po smrti knížete Jana Kristiána I. z Eggenberku ( 1710 ) a po vymření Eggenberků v roce 1719 získává pro svůj rod českokrumlovské panství Adam František ze Schwarzenberku. O podobě zahrady v té době vypovídají mnohé archivní doklady, uložené v krumlovském zámeckém archívu.

Plán letohrádku Bellarie v zámecké zahradě Český Krumlov Inventář z roku 1721 například uvádí následující inventář zahrady:

  • letohrádek Bellarie
  • železná mříž s knížecím znakem
  • chodba mezi oběma novými částmi
  • růžové špalíry a vysokopnoucí keře
  • špalír od dvou vysokých stromů a skupiny vinné révy
  • hlavní špalír z ptačího zobu a skupiny vinné révy
  • spirály vinné révy
  • květinové záhony
  • zelené vázy s jalovci
  • vodopád se zelenými vázami
  • střední spirály s malými ovocnými stromky a květinovou výzdobou.

Od roku 1730 probíhaly práce na tzv. vodním stroji, který měl zabezpečovat dostatek vody pro zámecký rybník a také pro provoz zahradních fontán (viz blíže Zámecké vodovody). Stroj byl dohotoven na podzim 1731 a až do roku 1827, kdy se definitivně porouchal, dodával až 170 m3 vody denně.

K roku 1731 se připomíná plastika dřevěného delfína na železném podstavci uprostřed rybníka . V zahradě byla houpačka, několik fontán, altán, kuželník a bouda pro labutě.

Roku 1732 se připravovala v zámecké zahradě divadelní slavnost u příležitosti návštěvy císaře Karla VI. Na otevřené scéně mělo účinkovat na 130 herců a hudebníků. Uspořádání slavnosti znemožnila tragická smrt knížete Adama Františka ze Schwarzenberku při honu u Brandýsa nad Labem 10. června 1732.

V roce 1741 převzal vládu nad schwarzenberskými panstvími kníže Josef Adam ze Schwarzenberku. Jeho vláda ( 1741 - 1782 ) znamená od časů posledních Rožmberků další období rozkvětu českokrumlovského zámku. Celý zámecký soubor budov a zahrad prodělal proměnu ve stylu vídeňského rokoka. Mladý kníže zahájil své působení v Českém Krumlově stavbou zimní jízdárny (Zámek č. p. 178 - Zámecká jízdárna) v roce 1744 - 1746. Ve stejném období probíhaly úpravy interiéru letohrádku Bellarie, opravy zámeckého rybníka.

V roce 1746 byla na terase tzv. letní jízdárny postavena krytá kuželna podle vzoru kuželny v klášteře Zlatá Koruna.

Tehdejší podobu zahrady detailně dokládá plán zahrady z roku 1750, vypracovaný knížecím zeměměřičem Janem Jiřím Planskerem. Je pro nás důležitý také proto, že zachycuje zahradu v období těsně před její další proměnou a zachycuje tak její raně barokní podobu.

Plocha dolní zahrady byla rozdělena do čtyř čtverců s diagonálně se protínajícími cestami. Ve středu čtverců byly umístěny bazény s vodotryskem. Dominantním prvkem celé hvězdicové kompozice byl osmihranný bazén uprostřed zahrady, zdůrazněný arkádovou dřevěnou stavbou na osmiúhelníkovém půdorysu, popnutou rostlinami nebo tvořenou tvarovanými špalíry (živé ploty).

Detail plánu zámecké zahrady v Českém Krumlově z roku 1750

Horní zahrada dle výše uvedeného plánu zahrnovala velký čtvercový rybník s vodotryskem na ostrůvku, dva čtvercové plné boskety (lesíky vysázené na plochách geometrického tvaru), bosket s pstruhovým rybníčkem, další bosket členěný hvězdicí diagonálních a pravoúhlých cest, boskety s květinovými záhony. Před Bellarií se nacházel broderiový parter, po bocích stavby letohrádku byly dva tvarované lesíky. Na severovýchodním okraji horní zahrady se nacházely dva čtverce s broderií a se stromy sestříhávanými do tvaru kužele. Boční cesty byly lemovány habrovými špalíry o výšce 4 vídeňských sáhů (t.j. asi 7,6 metru !).

Po roce 1750 se českokrumlovská zámecká zahrada proměňuje ve stylu rokoka. Toto období je spojeno se jmény architekta Andrease Altomonte a především sochaře a zahradního architekta Jana Antonína Zinnera (asi 1708 - 1763). J. A. Zinner se v roce 1749 stává knížecím inspektorem schwarzenberských zahrad a může tak naplno uplatnit nejen svůj talent, ale také zkušenosti, které získal ve službách u prince Evžena Savojského při zakládání zahrad u jeho loveckého zámku ve Schlosshofu a především ve vídeňském Belvederu. Tamní zahrada se zdá být vzorem pro rokokovou úpravu v té době ještě stále raně barokní krumlovské dvorní zahrady.

Detail plánu zámecké zahrady v Českém Krumlově z roku 1779

Pro vídeňské zahrady vrcholného baroka a rokoka, originálně spojující podněty italské i francouzské, byly příznačné následující kompoziční principy, ve zjednodušené podobě uplatněné i v případě českokrumlovské zámecké zahrady:

  • kompozice většinou dlouhých a úzkých zahrad vázány na jednu dlouhou hloubkovou osu
  • terén vymodelován do teras, terasy přiléhající k budově zámku pokrývaly broderiové nebo jiné typy parterů
  • na čelních hranách teras situována monumentální schodiště, fontány se sochařskou výzdobou a další typy drobné zahradní architektury
  • ve výsledném dojmu dominovaly prvky architektonické nad vegetační složkou zahrad.

Postup přeměny zahrady dokumentují písemné prameny z krumlovského archívu.

V roce 1752 bylo zřízeno čtvercové bludiště mezi Bellarií a lesíkem u zámeckého rybníka. Uprostřed byl postaven pavilón (dnešní tzv. hudební pavilon), jehož strop byl vyzdoben alegorickými malbami na motivy čtyř ročních období. Na vysázení bludiště byly dovezeny sazenice habrů z Libějovic.

V letech 1750 - 1753 vzniká kromě nového parteru a sally terreny v suterénu Bellarie také nová fontána na rozhraní horní zahrady a dolního parteru. Tzv. kaskádová fontána byla postavena podle návrhu architekta A. Altomonte za účasti sochařů Matyáše Griesslera a J. A. Zinnnera.

Také letohrádek Bellarie byl přestavěn. V roce 1754 vypracoval Josef Fortini návrh úprav, ale ten nebyl realizován. Bellarie byla posléze upravena zřejmě podle projektu A. Altomonte v letech 1755 - 1757.

Roku 1762 byla fontána po obou stranách doplněna balustrádou. Na jejím parapetu bylo umístněno 20 různých dekorativních váz. Později v letech 1765 - 1766 vystavěl M. Griessler po stranách fontány schodiště a u paty svahu vedle fontány a u kočárových ramp umístil čtyři sousoší, představující jednotlivá roční období.

Z této doby pochází i zajímavá zpráva o dodávce skleněných koulí a barevné sklářské taveniny ze suchdolské a šumavských skláren k lemování záhonů.

Významným pramenem pro poznání českokrumlovské zámecké zahrady je publikace Cahiers de Jardins Anglo-Chinois, vydaná v Paříži roku 1779. V ní se zachoval celkový plán zahrady i detailní nákresy jednotlivých čtvercových bosketů. Plán zachycuje zahradu v její nejhodnotnější - rokokové - podobě. Nicméně ani rokokové úpravy nedokázaly proměnit velmi tuhé raně barokní kompoziční schéma. Zahrada je členěna ve tři výškově rozdílné terasy - letní jízdárnu, dolní a horní zahradu, které jsou navzájem spojeny schodišti a kočárovými rampami. Dolní zahrada ( dolní parter) je podélnou osou rozdělena na dva obdélníkové obrazce bohatě zdobené broderií. Uprostřed obdélníků jsou ve sníženém terénu dva osmiboké bazény s fontánou. Dolní parter je opticky uzavřen kaskádovou fontánou a balustrádou s náročnou sochařskou výzdobou. Horní zahrada, pokračující nad balustrádou, se do hloubky rozvíjí víceméně symetricky podél hlavní kompoziční osy v jednotlivých čtvercových plochách, vymezených příčnými cestami. Čtverce jsou řešeny ve formě parterů, bludišť nebo různě ztvárněných bosketů. V nejvyšších místech je zahrada ukončena čtvercovou vodní nádrží.

(jo)

Další informace:
Zámecká zahrada v 19. století