Zámek Český Krumlov v 19. století
Konec 18. století se
projevil výraznými změnami životních postojů, názorů a hodnot
člověka, které byly zapříčiněny událostmi francouzské revoluce,
napoleonských válek a nástupem nového uměleckého stylu -
klasicismu. Všechny změny plně prožívali i vnuci velkého barokního
šlechtice Josefa Adama
ze Schwarzenberku, bratři Josef ze
Schwarzenberku (1769-1833) a Karel I. Filip
ze Schwarzenberku (1771-1820). Oba Schwarzenberkové si v
roce
1802 rozdělili rodový majetek na dvě části. Starší Josef se
stal zakladatelem první rodové linie - primogenitury, která nadále
vlastnila jako hlavní rodová sídla zámky Český Krumlov a Hlubokou.
Mladší Karel I. si určil za své rodové sídlo Orlík, kde od té doby
sídlila druhá linie rodu Schwarzenberků - sekundogenitura. Karel I.
ze Schwarzenberku se proslavil jako vynikající vojevůdce a diplomat
v době dlouhotrvajících napoleonských válek. Starší Josef ze
Schwarzenberku dokázal udržet hospodářskou prosperitu
schwarzenberského dominia během dlouhých válečných let i po
rozdělení rodového majetku. Na svých panstvích začal vzdělávat
kvalifikované odborníky pro správu a vedení zejména zemědělského a
lesního hospodářství. V roce 1800 založil lesnickou školu ve Zlaté
Koruně a o rok později Schwarzenberský
hospodářský ústav přímo v prostorách českokrumlovského zámku. K
velice pozoruhodným dílům technického charakteru patřil Schwarzenberský
plavební kanál, dokončený za vlády Josefa ze Schwarzenberku, po
kterém se splavovalo dříví ze šumavských hvozdů až do Vídně.
Josef ze Schwarzenberku si zvolil za choť Pavlínu ze Schwarzenberku, rozenou z Ahrenberku (1774-1810), krásnou, vzdělanou a uměnímilovnou dámu, jež vynikala svými malířskými schopnostmi, které rozvíjela pod vedením schwarzenberského dvorního malíře Ferdinanda Runka. Život kněžny Pavlíny ukončil tragický požár na Napoleonově zásnubním plese v Paříži v roce 1810.Tři synové Josefa ze Schwarzenberku a Pavlíny ze Schwarzenberku byli úspěšnými pokračovateli svých rodičů. Syn Felix ze Schwarzenberku (1800-1852) se stal důstojníkem, uznávaným diplomatem a politikem, jenž dosáhl v roce 1848 postu ministerského předsedy ve vládě císaře Františka Josefa Habsburského. Bedřich ze Schwarzenberku (1809-1885) se stal duchovním, byl jmenován arcibiskupem salzburským a v roce 1850 arcibiskupem pražským. Dědičný rodový majetek převzal nejstarší syn Jan Adolf II. ze Schwarzenberku (1799-1888) s manželkou Eleonorou ze Schwarzenberku, rozenou z Lichtensteinu (1812-1873). Zrušení poddanství v roce 1848 znamenalo rozsáhlé změny ve vedení hospodářství, kterými však schwarzenberský majetek pod správou Jana Adolfa II. prošel bez úhony. Jan Adolf II. hledal nové podnikatelské možnosti ve sklářství, v oblasti železniční a říční dopravy.
Jan Adolf II. se svou chotí Eleonorou několikrát navštívili Anglii, která se pro oba stala zdrojem nekonečné inspirace. Podle vzoru anglického pozdně gotického sídla Windsdoru si nechali přestavět zámek na Hluboké v módním novogotickém stylu a od poloviny 19. století tam již natrvalo přesunuli své sídlo. Stavební činnost na zámku v Českém Krumlově i ve městě ustala a zámek osiřel. Během 19. století nedošlo v komplexu hradu a zámku k žádným významným exteriérovým úpravám. Mnohé interiéry byly vybaveny zařízením v módních historizujících slozích.
Interiéry 19. století ve svém původním stavu jsou dnes součástí II. prohlídkové trasy zámku Český Krumlov a jsou zpřístupněny návštěvníkům.
Další informace:
(mh)